Zatímco ve Spojených státech probíhá složitá veřejná debata o tom, zda má stát po finanční krizi začít pořádně šetřit, nebo radši výdaje moc nezmenšovat, aby se krize zase nevrátila, v Česku je již po volbách rozhodnuto. Ve světle rostoucího zadlužení (nikoliv však hrozby bezprostředního bankrotu) se voliči rozhodli dát hlas těm, kteří vyhlašovali, že budou státní výdaje omezovat. I když teď samozřejmě nemůže nikdo přesně vědět, jaké konkrétní kroky bude nově jmenovaná vláda doopravdy podnikat, přesto už máme k dispozici dokument, který alespoň umožňuje posouzení ideového rámce i rozhledu nové vládní garnitury. Zveřejněná obsáhlá koaliční smlouva naznačuje, kde vlastně členové koalice, kteří se sami nazývají „vládou rozpočtové odpovědnosti“, chtějí spořit a kde možná i trochu utrácet. Je poměrně podrobná, jejím nejdůležitějším společným ideovým prvkem ovšem je, že na rozdíl od obdobných dokumentů nepředvádí nějakou zářivou vizi rozvoje a nesoustředí se tolik na vypíchnutí cílů budování, ale spíše na to, kde a komu vzít peníze. Zamyšlení nad obsahem smlouvy tak nutně sklouzává k hokynářskému uvažování.
Pochopitelně je třeba vyhlášení obsažená v sedmapadesátistránkovém dokumentu brát s rezervou. Jednak všichni vědí, že na státní pokladně bude ve skutečnosti sedět Miroslav Kalousek a ten bude návrh rozpočtu teprve předkládat. Druhak jsou některé z bodů programu nejasné či si protiřečí. Navíc řada bodů koaliční smlouvy má určen termín splnění až v roce 2014 a to může být navzdory současnému přání zástupců politických stran už doba, kdy koalice nebude existovat. Jiné body smlouvy ale hovoří naopak řečí velmi konkrétní a mají stanoveny krátké termíny splnění. U nich tedy můžeme s větší jistotou předpokládat, že je nová vláda opravdu uskuteční.
Jedná se o řadu kroků směřujících k transparentnějšímu zadávání veřejných zakázek a boji proti korupci, regulaci lobbingu a podobně. Když ponecháme stranou některé populistické výstřelky typu rozšiřování testů spolehlivosti pro další orgány státní moci kromě policie, jedná se vesměs o opatření, po nichž dlouhá léta volaly protikorupční nevládní organizace. Řadu z nich chce nová koalice prosadit už do konce tohoto roku a pokud by se jí to opravdu podařilo, o peníze by přišly hlavně korupční podnikatelsko-politické kruhy, které dnes parazitují na státních a obecních rozpočtech.
Další redukční řez hodlá vláda provést na státních úřadech a v rozpočtových a příspěvkových organizacích, kde chce snížit výdaje na mzdy o desetinu, a to buď propouštěním nebo přímo snížením platů. O deset procent chce také snížit své provozní výdaje. Šetřit chce zrušením postů ministrů pro evropské záležitosti, pro lidská práva a národnostní menšiny a ministra – předsedy legislativní rady vlády. Ústavním činitelům sníží platy jen o pět procent a zdaní poslanecké náhrady. Příspěvky politickým stranám na mandát půjdou také o pět procent dolů.
Hlavně chce ale nová vláda rychle ušetřit na sociálních výdajích. Omezení sociálních dávek má přinést asi 11 miliard korun, zrušení příspěvků chudým rodinám s dětmi cca 3 miliardy, snížení příspěvku na sociální péči o postižené 1,3 miliardy, omezení vyplácení nemocenské 1,5 miliardy a další peníze pak omezení vyplácení porodného, snížení rodičovské atd. Kromě toho na nemocné či jejich rodiny ještě dopadne zvýšení poplatku za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře a zvýšení poplatku za pobyt v nemocnici. Ti, kdo zůstanou zdraví a zaměstnaní a z platu si dokonce něco ušetří, pocítí omezení státní podpory stavebního spoření na polovinu. Studenti vysokých škol si budou brát od státu půjčky na povinné školné.
Do existenční situace mnoha lidí zasáhnou také plánované změny zákoníku práce, které zkrátí výpovědní lhůty, sníží odstupné podle počtu odpracovaných let a podpoří zaměstnavatele, kteří budou chtít zaměstnávat jen na dohodu o provedení práce. Lidé také budou nuceni se pružněji přizpůsobovat nárazové práci. Citlivost sociální politiky bude hlídat bývalý prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.
Státu samozřejmě díky těmto úsporám nějaké peníze zbudou. Trochu se z nich zvýší platy učitelům základních a středních škol, ale hlavně budou investovány do přípravy privatizace důchodového systému a jaderné energetiky. Na té by se na rozdíl od sociálně slabých podle vlády šetřit nemělo.