Ad dopis Evy Kalivodové (A2 č. 14/2010)
Feministický jazykový kriticismus má nepochybně i své pozitivní stránky (byly už nejednou popsány), ale jeho podoba v souboru Kultura genderově vyváženého vyjadřování od Jany Valdrové, Blanky Knotkové-Čapkové, Pavly Paclíkové (na webových stránkách ministerstva školství) vzbuzuje rozpaky svým chápáním jazyka, militantním zaměřením na jazykový systém a kategorickým předpokladem blahodárného působení návrhů na reálnou praxi.
Autorky souboru především napadají asymetrii v neprospěch žen, nelíbí se jim užívání maskulin v zástupné funkci pro feminina (generické maskulinum), například naši čtenáři, vážení hosté. Protože jazyk (nejenom v případě češtiny) do určité míry skutečně odráží převahu mužského principu, dospívají autorky k požadavku genderové reorganizace jazyka, který se jim jeví jako konstruovaný v souhlase se zájmy mužů. V jejich textu dochází často ke ztotožňování jazykového systému s užíváním jazykového prostředku, uváděná pravidla jazykové korektnosti se týkají především společenského chování. Jazyk nemůže být „genderově vyvážený“, symetrický, dokonalý, nebo dokonce nejdokonalejší, není to nomenklatura ani vyčerpávající souhrn pojmenování. Ne všechno má v jazyce své pojmenování, není to možné ani nutné.
Mužská dominance v jazyku je prastará, nějak odpovídá pohledu na svět našich vzdálených předků. Jazyk představuje určitou symbolickou formu, jazyková pojmenování nejsou realistickým zobrazením. Zástupnost mužského rodu platí odpradávna a nemá přímou souvislost s diskriminací žen. Forma mužského rodu velice často nezdůrazňuje pohlaví, ale obecný pojem osoby. Zůstat u podoby mužské je velice často výhodnější, ta přece nedeklaruje jednoznačně mužskou dominanci (naši posluchači, čtenáři, předplatitelé, vážení a milí). Snadno se utvořila a jsou dobře vnímána mnohá „současná“ pojmenování (starostka, ombudsmanka), někdy ovšem ženskou podobu lze utvořit těžko (klasik, učenec, straník), nebo její užití může být problematické (depreciativní, ironizující): ústavní činitelka, zákonodárkyně, stranická lídryně. (V souboru doporučovaný název akce Noc vědců a vědkyň vzbuzuje představy zcela nevědecké, vyznívá až komicky.)
Tvrzení, že „ženskost“ musí být nutně vyjádřena explicitní jazykovou formou, aby byly dodrženy demokratické principy, je nepodložené, navíc znamená ideologizaci jazyka. Užití ženských pojmenování je jistě oprávněné a nezbytné v oblasti nomenklatury, inzerce, nabídky pracovních míst, ale požadované doplňování ženských protějšků do běžných diskursů nezvýší (někdy naopak sníží) úctu k ženám a prestiž jejich pozice. Ženský název připojený na druhé místo za mužský může vyznívat jako doplněk (v podstatě zbytečný) k pozici mužské: uživatelé a uživatelky, návštěvníci a návštěvnice, účastníci a účastnice; též „každý lékař či lékařka“ může být vnímáno jako dehonestující pro lékařku. Femininum v první pozici zase někdy vzbuzuje dojem, že existují nějaké zvláštní důvody pro upozornění na ženu: voličky a voliči, spotřebitelky a spotřebitelé, důchodkyně a důchodci. Poukaz k rodu je u ženských pojmenování silnější, proto tyto nominace mohou být zdrojem expresivity, komiky a ironie, zatímco generické maskulinum zařazením do určité skupiny nikoho nediskriminuje: obyvatelé republiky, plátci s nižšími příjmy, příznivci globalizace, hosté nonstop barů, registr neplatičů, seznam dlužníků, daňoví poplatníci.
Realizací „genderové vyváženosti“ bychom patrně ztratili mnohé možnosti metaforiky, protože některé ženské archetypy (slabé, něžné pohlaví aj.) autorky souboru hodnotí jako znevažující. Žena je odpradávna zdrojem obraznosti, básnické imaginace – o to bychom asi mohli přijít (žena – anděl, démon, madona, chiméra, sfinga, medúza apod.). Tím bychom odstranili ono „věčně ženské“, tajemné, znepokojivé a „vyrovnali“ ženu s mužem. Ukazuje se, že návrhy na genderovou vyváženost jazyka v sobě skrývají čertovo kopýtko: aktivizují tradiční mocenské dělení společnosti na silné muže a slabé marginální ženy. Dnešní žena se nepotřebuje neustále vymezovat vůči mužům, porovnávat se s nimi, je schopná aktivně uplatňovat své vlastní specifické hodnoty. Snaha zbavit pojem žena některých záporných konotací je oprávněná, ale neměl by to být jen trochu smutný běh za patriarchálním kódem na verbální úrovni.
Kamila Chlupáčová