Karel Kosík

nespokojme se s tím, jak se tuzemská společnost v novém období duchovní únavy vyrovnává s myšlením českého (ve světě mnohem známějšího) filosofa a sociologa Karla Kosíka, jednoho z nejprozíravějších diagnostiků polistopadové epochy. Člen protifašistické odbojové skupiny Předvoj, vězeň Malé pevnosti v Terezíně, halasný prorežimní marxista a disident byl po Listopadu svou kritičností nepříjemný už téměř všem. Příliš brzy totiž zaznamenal, že se česká společnost po rozpadu režimu rozhodla nemyslet (rozhodovat se mezi bílou a černou, jak jim jsou předkládány), nehledat vlastní řešení, vlastní kulturu, vlastní odpovědnost, nýbrž přejímat hotové kulturně­-politické systémy (systém), o nichž však měla a má povšechnou představu. Téma Kosík přinášíme v době, kdy je načase znovu číst knihy jeho esejů (Století Markéty Samsové, 1993; Předpotopní úvahy, 1997; Poslední eseje, 2004), polemizovat s autorem; domýšlet jej. Načase. – První srpnové číslo A2 observuje zahraniční kulturní dění: obsahuje reportáž z Belgie, kde „kvete“ bioumění, rozhovor s francouzským spisovatelem Bernardem Noëlem, ukázku z prózy Juliena Gracqa, o němž se Noël zmiňuje, procházku s berlínským Muzeem filmu a televize či zprávu o oživení naší hudební experimentální scény díky Jorgemu Boehringerovi. Pro rozčilení doporučuji stránky 37 a 38.

Vlajkové, stěžňové i podpalubní čtení!