„Původní stav přírody se mění, původnosti ubývá, rychle se mění ale i quantum elementů toho, co je podstatou pojmu ,příroda´, rychlost jest úžasná a vyvrcholuje v tragických heslech vyhubení rostlinných i živočišných druhů a rodů, celých útvarů, celých bicenóz, celých prostředí, celých scenerií atd. Vinen jest: a) člověk nevzdělanec, b) člověk ničema, c) člověk vykořisťovatel.“ (1914, sjezd českých přírodozpytců) Tímto vydáním A2 nechceme připomínat jen očividné zhovadilosti, jež člověk páchá na životním prostředí s takovou vynalézavostí, urputností a estetickým dopadem (jež ilustrátoři Dora Dutková a Martin Kubát ztvárnili na obálce roztodivnými klíšťaty), že snad už brzy dosáhne svého: naší přírodou bude pouze (pop)kultura. Rádi bychom totiž upozornili na fakt, na který se v loňském bilancování dvaceti let nového společenského zřízení zapomínalo: v odporu vůči komunistickému režimu hrálo značnou roli ekologické hnutí. Zvláště v druhé polovině 80. let minulého století dokázala témata ochrany životního prostředí spojit mnoho aktivních lidí různých oblastí a zájmů. Po pětadvaceti letech (o nichž tu naši autoři píší) se ochránci přírody opět ocitají v opozici. A navíc jsou znavení. Téma (připravil L. Rychetský) věnujeme památce zakladatele českého ekologického hnutí Ivana Dejmala, který zemřel 6. února 2008.
Rozsochaté čtení!