Ve víru příběhu Egona Bondyho

Nakladatelství DharmaGaia se pustilo do vydávání filosofických prací Egona Bondyho. Třetí svazek filosofického díla, nazvaný Příběh o příběhu, v sobě zahrnuje dvojí vyprávění. Na úvod Bondy čtenáře seznamuje s genezí tohoto textu, vsuvky o peripetiích jeho vznikání potom prolínají téměř celou knihou. Vysvětluje, jak v práci dospěl k těm či oněm vývodům, proč naopak to či ono chybí a jak v textu vznikly větší či menší nesouvislosti. Autor vypráví v pravém slova smyslu. Práci totiž diktoval (na diktafon a text později jeho spolupracovníci přepisovali) přibližně od posledních dvou let minulého tisíciletí, poslední úpravy na něm dělal ještě v roce 2006. Editor Martin Machovec zároveň upozorňuje, že řada dodatečných autorských změn, ale hlavně jejich neuspořádaný charakter natolik ztížily konečnou přípravu knihy k vydání, že publikovaná práce není autorským „textem poslední ruky“.

Žádný spirituální guláš

Fakt, že Bondy text v podstatě přednášel, způsobuje časté opakování podobných pasáží a definic v celém rozsahu knihy. Někomu to sice může lézt na nervy, na druhé straně je probírána látka natolik neobvyklá, že opakování východisek a vymezení pojmů ze všech možných úhlů není na škodu, usnadňuje hlubší ponor do problematiky. Přesto budou mít čtení Příběhu o příběhu určitě jednodušší čtenáři, kteří znají předcházející Bondyho filosofické práce, zvláště stěžejní Útěchu z ontologie.

V názvu se ale skrývá také mnohem zásadnější rovina pojednání: vyprávění o příběhu celého univerza. Bondy dále rozvíjí koncepci nesubstančního ontologického modelu, kterou rozpracovává už od počátku šedesátých let 20. století, neváhá ale revidovat některá ze svých předchozích východisek nebo pojmů. Například pro prvky univerza už nerazí dřívější termín jednotliviny, ale přiklání se k anglickému pojmu event, s nímž v první polovině 20. století v návaznosti na teorii relativity a kvantovou fyziku přišel americký filosof Alfred N. Whitehead. Tento pojem podle Bondyho lépe popisuje procesuální charakter univerza a všech jeho prvků. Částečné rehabilitace se v Bondyho očích dostává také teleologii, protože nepřetržitou proměnu skutečnosti už filosof odmítá redukovat na jediné schéma.

Základním filosofickým východiskem je z jedné strany západní nesubstanční filosofie (Whitehead, ale volně i Pierre Teilhard de Chardin, který zde však není přímo zmíněn a s nímž dříve polemizoval), ze strany druhé pak pilíře východního myšlení Laoc‘ a Buddha. Nejde ale o nějaký theosofický či New Age „spirituální guláš“, ze kterého Bondymu vždy naskakovala kopřivka, což ve své poslední práci neopomněl několikrát zdůraznit.

Základem je změna

Jádrem Příběhu o příběhu je rozbor nepřetržité změny jako základního aspektu skutečnosti. „,Ontologické pozadí‘, které je nepřetržitou proměnou (nic ,za‘, nic ,před‘), je struktura, která má rovněž nepřetržitou souvislost, v níž se nic neztrácí a vše spolu působí. Tato noninertní struktura je nejjednodušší možná, neboť nemůže nebýt sebeidentická, koherentní a homogenní, což nejsou jí ,předepsané principy‘, ale přirozený projev; takto flexibilní struktura je svou holou fakticitou samoregulativní a přitom poskytuje naprostou volnost. Současně je to stále ,otevřená kniha‘, v níž není zapečetěných tajemství, jenže je to kniha neustále neukončená, její další pokračování je stále in progress. A je to tedy nepřetržitý ,příběh‘ či ,hudební proud‘, v němž se nic neztrácí, jen je stále rozvíjen (…). Jelikož je tato struktura vždy pouze v now only, znamená to, že vždy a v každém svém prvku je kódována ve vší komplexnosti a kompletnosti,“ říká filosof.

Bondy pečlivě ze všech stran zkoumá mechanismus a strukturu nekončící proměny universa a všech jeho složek a z toho vyplývajících ontologických, etických, ale i politických implikací. Filosofická radikalita je pro Bondyho ovšem neodmyslitelná od radikality sociální. Podobně jako v Tao te ťingu považuje filosofické a společenské pole za vzájemně provázané; plné rozvinutí potenciálu nesubstanční ontologie pro člověka je tedy podle Bondyho možné jen se současným odstraněním kapitalismu.

Autor dále podrobuje kritice a revizi všechna dosavadní hlavní výkladová schémata změny, jako například dialektiku nebo teleologii. V toku svého vyprávění dělá časté odbočky, tu do světa fyziky, matematiky a informatiky, tu zas do antropologie a archeologie, nechybí ani revolučněmarxistický exkurs. Bondyho renesanční záběr se tu opět projevuje v plné síle, přesto je ale místy znát, že jeho doménou je přece jen filosofie, jakkoli se bez spolupráce s přírodními a společenskými vědami již filosof neobejde.

Zatímco u původního Bondyho myšlení lze ještě přesné odkazy na jeho zdroje s přivřením očí oželet, neplatí to už u jeho výletů do jiných vědních sfér. Hodilo by se to zvláště v kapitole o společenské změně či v místech, kde navazuje na kvantovou fyziku, ale i tam, kde se odvolává na Marxe. Nedbalá práce s citacemi byla Bondymu vlastní už od šedesátých let, nejednou mu byla vytýkána, sám se k ní „hrdě“ hlásil, bohužel proto ani v tomto díle nijak nepřekvapuje.

Stejně jako je nepřetržitým vírem proměna skutečnosti, je jím i Bondyho vyprávění o jejím příběhu. Se vší dynamikou, překvapivostí, překonáváním starého a utvářením nového, omyly, hluchými odbočkami, zdánlivým opakováním, ale také poetikou. Egon Bondy učinil na čelo universa informační vryp, který už smazat nepůjde. Naopak se možná další rozvíjení jeho radikálního filosofickosociálního přístupu bude v nadcházející přelomové době více než hodit.

Autor je historik.