(1873–1944)
Kraj lesa teskně rysy ztrhanými
z dusivé mlhy vyzírá.
Ztrácí se, mizí jako v smrti stíny
obličej, který umírá.
A je ti smutno vedle všeho jíti
rozmoklou, šedou silnicí.
Ta mlha těžká perleťově svítí
ti v rozechvělou zornici.
A zatoužíš tam kdesi v ní se ztratit,
kde bys se s nikým nesetkal,
svou tělesnost jak nepotřebnou vrátit
osudu, který ti ji dal.