Ústí nad Labem chce převést operu a balet na kraj. Za plánem jsou úsporné důvody. Má to ale háček: kraj o ničem neví a divadlo nechce.
Město Ústí nad Labem plánuje zbavit se Severočeského divadla opery a baletu. Na svém prvním zasedání 11. listopadu 2010 o tom rozhodli noví zastupitelé města. Důvodem byl nedostatek finančních prostředků na příští rok, proto napadla toto „zastupitelstvo v záběhu“ spásná myšlenka na převedení divadla do správy Ústeckého kraje. Problém ovšem je, že o svém záměru nedalo město vedení kraje sebemenší informaci. „Žádná jednání neprobíhají. Město Ústí nad Labem žádným způsobem oficiálně vedení kraje v této záležitosti neoslovilo. Rada Ústeckého kraje dnes projednávala bod týkající se převodu činností Severočeského divadla opery a baletu a vyjádřila nesouhlasné stanovisko k záměru Rady a Zastupitelstva města Ústí nad Labem,“ odpověděla 8. prosince na otázku A2 tisková mluvčí krajského úřadu Magdalena Hanáčková. Je přitom s podivem, jak chvatně bylo radou projednáno převedení divadla, ke kterému má dojít s datem 1. dubna 2011.
Nebudou rezervy
Obavy o existenci svého divadla vyjádřilo v internetové petici www.nebertenamdivadlo.cz zhruba 11 750 občanů regionu, ostatních míst republiky i zahraničí (stav k 10. 12.). Proč se mezi návštěvníky divadla rozvířily obavy, je zcela jasné. Na veřejnost totiž již od listopadu prosakuje informace, že pokud divadlo se svým orchestrem, operním a baletním souborem převede město na kraj, dojde následně z důvodů nedostatku finančních rezerv pro následující rok k rozpuštění souborů a divadlo se stane „kulturákem“ pro hostování přespolních agentur a divadel.
Krytí finančního provozu divadla se v minulosti řešilo z příspěvků města (zhruba 50 milionů korun), Ústeckého kraje (2,4 milionu Kč) a ministerstva kultury (asi 2 miliony Kč). Ředitel divadla Tomáš Šimerda sdělil v rozhovoru pro Ústecký deník, že zhruba 10 až 11 milionů je divadlo schopné si vydělat na vstupenkách. Podle interních zdrojů z divadla dotace od města či kraje musí pokrýt hlavně platy 170 zaměstnanců, na ostatní provozní výdaje a služby, včetně placení hostujících umělců, si divadlo vydělá samo.
Je zcela pochopitelné, že existence operního a baletního divadla dnes není myslitelná bez dotací. O nutnosti platit kulturu z městských veřejných zdrojů se však v Ústí rozpoutala žhavá diskuse. Místní tisk přinášel provokativní srovnání finančních toků města do kultury a sportu, oslovoval veřejné představitele k vyjádření a stranou nezůstal ani hlas lidu, který se ne zcela pochvalně vyjadřoval ke zbytečným a údajně účelně předraženým revitalizacím parku, výstavbě nákupních center (především centra Forum) a v neposlední řadě i k velmi diskutované lanovce na vyhlídkový zámeček Větruše.
Ke konečnému rozhodnutí ve věci divadla má nyní dojít až těsně před Štědrým dnem. Do té doby panuje nejen v divadle, ale i mezi občany nejistota a sklíčenost. V případě rozpadu souborů by přišlo město a vlastně celý kraj o domácí umělce a taková ztráta by byla nevratná. Škoda, že tuto hrozbu vidí jednotliví zastupitelé města, např. Gustav Krov (ČSSD) a Viktor Malinkovič (KSČM), kteří původně hlasovali pro převedení divadla na kraj či se „jen“ hlasování zdrželi, až teď, kdy se stavějí do řad zastánců zachování stávajícího stavu.
Kauza číslo 2
Není to poprvé, co hledá město cestu, jak na divadle ušetřit. V roce 2008 se ho jen tak tak podařilo přesvědčit, aby z deklarovaných úsporných důvodů nesloučilo do jednoho subjektu Severočeské divadlo opery a baletu a Činoherní studio (o kauze viz A2 č. 5/2008). V jednom bodě však letošní kauza přinesla své ovoce. Město má možnost vidět názor běžného občana, kterému není lhostejné, jaký druh kulturního vyžití se mu nabídne. Nakolik město občany vyslyší, je prozatím ve hvězdách.
Autor je teatrolog.