Miroslav Červenka (1932–2005), klíčová osobnost české literární vědy, autor literárněteoretických prací a básnických sbírek, editor a překladatel, se představuje deníkovým textem. Jeho Záznamník pokrývá období od 10. března 1985 do 25. listopadu 1989.
Záznamník Miroslava Červenky nejprve nutí ke srovnání s jinými vzpomínkovými knihami. Známe knihy podobné v míře autenticity, historiografické referenčnosti i časového vymezení: například deník básníka a literárního historika Ivana Slavíka Hory roků; popisem života v disentu se Červenkově knížce blíží například Vaculíkův Český snář. Slavík svým zakotvením v mimoakademické sféře (sociální i publikační) a pozicí venkovského učitele na střední škole má roli zapadlého vlastence; Vaculík je v centru dění, jeho aktivity jsou zaměřeny na publicistiku disentu a beletrii. Červenka je vědec zapojený do kontextu mezinárodní odborné diskuse, jehož aktivity směřují k budování a udržení elitní vědecké a pedagogické kontinuity české literatury a literární vědy (stál u zrodu podzemní Večerní univerzity bohemistiky).
Verše a ryby
Stejně jako Český snář zachycuje i Červenka úsilí okolo samizdatu a stejně jako Slavík mluví i Červenka o vlastní básnické tvorbě. Červenka navíc popisuje práci na odborných textech vlastních (studie k Březinovi, připravované svazky Z večerní školy versologie atd.) i cizích (práce na výboru z Vladimira Jakovleviče Proppa a Romana Jakobsona, edici Jindřicha Chalupeckého aj.); stejně myšlenkově náročně pojímá práci na edicích beletrie (Sova, překlady Gombrowicze a Miłosze, Hrabalovy sebrané spisy). Formulování a precizování literárněteoretických myšlenek je pro Záznamník typické. Červenkovy komentáře přerůstají v systematické, teoreticky náročné úvahy, jejichž leitmotivem je versologie. Kontrapunktem jejím – a teoretické roviny vůbec – je Červenkovo rybaření: úvahy o problematice metra a iktů volně přecházejí do záznamů o počtu ulovených ryb, o místech, kde berou, a o použitých návnadách. Tematický rozsah knihy je ovšem širší. Opakovaně se autor vrací k problematice náboženství. Polemizuje s křesťanstvím, jež dle jeho názoru poskytuje malou naději. A nutně se samozřejmě dotýká politiky.
Hranice morálky
Červenkův postoj je jednoznačný. Je založen na jasném odlišování „my“ (zakázaní) a „oni“ (mající moc, v jednom z posledních záznamů přímo postaveni proti zájmům „dobra“). Červenka nepřipouští žádný kompromis; jak se doba proměňuje a komunisté jsou ochotni být liberálnější, zdůrazňuje, že nesmí vznikat dojem, že „nám“ komunisté vycházejí vstříc z vlastní dobré vůle: je třeba držet povědomí o spravedlivém řádu, kde „jediná možnost je, aby komunisté byli smeteni“. Týž postoj se týká i literatury. Kdyby bylo možné oficiálně publikovat, ineditní literatura se nesmí zapojit do stávající oficiální ve smyslu přijetí její primárnosti, říká; naopak, musí se vedle ní postavit jako suverénní.
Tam, kde hodnotí, je Červenka přísný soudce. Není vzácné slovo „sráč“ (Štěpán Vlašín, Václav Kubín, redaktor Československého spisovatele, Josef Peterka) a například Vladimír Pistorius je „vůl“, ovšem ironický je autor i k sobě samému. Výrazná je jeho nechuť k dialogu s mocí; ošidnost jakýchkoli soudů ale dokládá, že vlastní verše Červenka publikoval právě pod Peterkovým jménem (což v deníku neuvádí). Ostře autor vnímá lidi koketující s mocí (právě například Peterku, ale i Hrabala).
Záznamník nebyl psán pro cizího čtenáře. Je plný nedešifrovatelných míst: neznámé osoby uvedené jen iniciálami, neuvedené názvy článků, knih, nevysvětlené události a vztahy Červenkova osobního života. Nic z toho však text čtenářsky nenarušuje, naopak, snad jako by z něj právě tato významová rozostřenost, která nedovolí dominovat faktografické stránce knihy, činila literární text sui generis, sémiotikou, lingvistikou a versologií nabité rybářské vyprávění – nebo naopak, rybářský deník vetkaný do přediva literární teorie.
Autor je bohemista.
Miroslav Červenka: Záznamník. Atlantis, Brno 2008, 310 stran.