Jedna z nejvýraznějších hvězd současného amerického noise, dvojice Yellow Swans, uzavírá kariéru vynikajícím albem.
D Yellow Swans, Damaged Yellow Swans, Dosed Yellow Swans, Drowned Yellow Swans: to je jen nesmělý výčet alternativních názvů, jimiž americká noisová kapela Yellow Swans opatřila bezpočet svých nahrávek. K těmto jménům již další nepřibude. Letos se Pete Swanson a Gabriel Mindel Saloman se svým společným projektem nadobro rozloučili a nadále se hodlají věnovat hudbě každý sám. Toto rozhodnutí ohlásili už v dubnu roku 2008, tedy několik měsíců po vydání předposlední desky At All Ends. Se vší emocionální vypjatostí Yellow Swans oficiálně ukončili existenci posledním koncertem v chicagském klubu AV-aerie v červnu roku 2008. Zároveň ovšem oznámili připravovanou rozlučkovou desku, aby tak oddálili nevyhnutelnost vlastní smrti. Vydání se chopil John Twells (neboli Xela) na svém labelu Type Records a album nese příznačný název Going Places. Jaká byla historie tohoto projektu a kam ukazuje jeho hluková stopa?
Spolupachatelé bujení…
Pete Swanson a Gabriel Mindel Saloman založili kapelu Yellow Swans roku 2001 v americkém Portlandu. Krátce nato začali provozovat vlastní label Collective Jyrk, na němž krom svých nahrávek vydávali noisové projekty Axolotl, Starving Weirdos či subtilní experimentující písničkářky Grouper a Inca Ore. Ačkoliv jejich regulérní alba se dají spočítat na prstech jedné ruky, na různých DIY labelech postupně vydali ke stovce nahrávek ve formátu CD-r a jejich kompletní diskografie se rozrůstá do nepřeberného množství. Tato informace ostatně není pro člověka obeznámeného se současnou okrajovou hudbou jistě nijak omračující. Podvratný kutilský přístup k hudebnímu establishmentu je základním stimulem rakovinového bujení nynější americké noisové subkultury.
Ve svých počátcích Yellow Swans působili jako korozivní síla ohlodávající hardcorová východiska. Extrémní subžánry hard core (především sludge) naroubovali na odkaz noiserockových a industriálních kapel osmdesátých let. Bytostná proměnlivost a prchavost noisu se dostala do přímého kontaktu s požadavkem zkoumat intenzitu a texturu zvuku. Charakteristickou přísadou raných nahrávek je však Swansonova hra na bicí, která osciluje mezi monotónními variacemi krautrockových NEU! a dehumanizovaným ravem finských Pan Sonic. Typickým příkladem je druhá řadová deska Psychic Secession (2005), již můžeme chápat jako vrchol této etapy, v níž se Yellow Swans postavili po bok nejvýraznějších kapel podobného ražení: Hair Police, Wolf Eyes či Mouthus.
… na s(t)raně meditativní amplifikace
Deskou At All Ends (2007) se těžiště tvorby seskupení velkou měrou přesunulo na stranu meditativní amplifikace. Yellow Swans tohoto období spolupracují s metalovými Grey Daturas či kapelou Britta Browna Robedoor. Rozkladný proces hardcorových postupů je překryt jednotícím elektrizovaným chvěním, donekonečna se vrstvící kytarové plochy vytvářejí proměnlivé univerzum neurotického neklidu decentralizovaného světa. Do napětí se dostává zrnitá textura zvuku, ruchová zlovůle elektrizovaného odpadu a narativní potenciál táhlých ambientních ploch vytvářených pomocí sampleru a zasmyčkované kytary, který sugeruje nekonečný prostor pro imaginaci a navozuje představu unikajícího horizontu. Takto zprostředkovaně naráží hudba Yellow Swans na otázku auditivního mysticismu soudobých amerických noisových uskupení a touhu po rozplynutí se ve zvuku jako jeho extrémní důsledek.
Na novince Going Places se potkáváme se zřejmě posluchačsky nejvstřícnější polohou Yellow Swans. Těkavost, zraňující fragmentárnost výrazu se přesouvá do hloubky a zcela ji překrývá textura a rozmáchlé výpravné gesto ambientní náladotvorby. Masivní hlukové stěny jsou na novince obroušeny do té míry, až nahrávka získává téměř shoegazově zamlžený zvuk a dá vzpomenout na produkci Novozélanďana Campbella Knealea (Birchville Cat Motel, Our Love Will Destroy The World) či ještě radikálněji na britské legendy shoegazu Flying Saucer Attack a My Bloody Valentine. Swanson se Salomanem se mnohokrát nechali slyšet, že jejich hlavním úsilím je vložit do noisu melodii a popovou smyslnost, tudíž podobné srovnání nemusí působit přímo nepatřičně. Going Places, završení necelé dekády trvání projektu Yellow Swans, téměř zcela zpřetrhává vazby s noisem a svým cinematickým noise ambientem ukazuje směrem k šéfovi Type Records Xelovi a dalšímu kolegovi z jejich katalogu Svarte Greinerovi. Jedná se o vrchol jejich tvorby, jak se často skloňuje v hudebních magazínech a blozích? Nebo jen o dovršení, obroušení druhé fáze tvůrčí etapy, jak jsme naznačili výše? Rozhodněte sami poslechem výjimečného alba!
Autor je hudební publicista.
Yellow Swans: Going Places. Type Records 2010.