Co, když on se nedívá anebo není,
položit ke hlavám postele hostu?
Vždyť záhy usne, zbaven všech starostí.
Snad tyrkysovým písmem na bílý papír
několik důvěrných slov v příznivém rytmu,
lehce zvučící oporu chvíle,
aby dech, odňatý světu, nepadal v prázdno,
aby pak uprostřed noci se vzňal
laskán hovořícími ústy
mnohých, co v lůžku leželi před ním,
a do dne procitl s čímsi trpkým na rtech,
co odcházejícímu dodává kouzla.