Otevřený dopis ministru školství o problému dys
Jsme rodiče letošního maturanta s PUP (přiznaným uzpůsobením podmínek). Dali jsme si práci jednak se systematickou pomocí synovi při přípravě k maturitě a jednak s prostudováním maturitních testů a jejich hodnocení. Náš závěr je bohužel velmi smutný a dá se shrnout do tří bodů: 1) Státní maturity určitě ano. 2) Nutno však změnit filosofický přístup tvůrců maturitních podkladů, v tom duchu předělat testy a kvalifikovaně si odpovědět na otázky: K čemu státní maturitní zkouška má sloužit, komu a v čem má prospět? 3) V současné době jsou testy z českého jazyka pro studenty s PUP diskriminační.
Běžný student v základním testu měl mnohokrát kratší texty oproti podobným úlohám PUP. To postrádá logiku. Současně se někde píše, že test byl zpočátku lehčí, ale jen u běžné úrovně. V textech pro studenty s PUP ale už u třetí otázky najíždějí delší texty a je úplně jedno, jak lehké či těžké jsou. Jde o to, že se po opakovaném delším čtení pozornost komplexně unaví obecně.
Absolutně nelogický je i mnohastránkový popis od psycholožky, který jsme museli odevzdávat, a to jen ze specializované poradny. Protože jediné, co těmto studentům bylo povoleno, byl prodloužený čas podle skupiny zařazení. Je známo, že studenti s PUP potřebují delší čas, protože v čase uvedeném zvládají přečíst asi polovinu toho, co student takzvaný normální. S tím časem to je také legrace, například člověk, který neumí zpívat, tedy nemá k tomu potřebnou dovednost, dostane delší čas, aby to zvládl.
Je potřeba pochopit problém dys a umožnit jim takové zadání, aby z něj mohli ukázat, zda rozumějí synonymům, zda poznají epos, prózu a vůbec prokázali správné používání českého jazyka. O problematice lidí s PUP se nikde moc nemluví, všude se řeší základní test pro běžné studenty. Domníváme se, že je nutné veřejně o těchto věcech mluvit, a to téměř kdekoliv, s cílem dostat informace k našim politikům a tvůrcům podkladů státních maturit. Skutečně je zajímají znalosti studenta? Nebo jenom sumarizují míru jeho handicapu? (Více na eduin.cz.)
Eva a Jan Novákovi, rodiče maturanta 2011 s PUP
Karta sociálních dávek
Ministerstvo práce a sociálních věcí již delší dobu připravuje takzvanou sociální kartu, která by měla jednak sloužit k identifikaci a autentizaci občana při komunikaci se státní správou a zároveň jako platební karta, jejímž prostřednictvím by se čerpaly sociální dávky. Využívání těchto karet by se přitom mělo postupně rozšířit v podstatě na celé spektrum sociálních dávek včetně starobních důchodů, uvažuje se i o jejich využití jako karet zdravotního pojištění. Dotázali jsme se ministerstva práce a sociálních věcí na zabezpečení osobních údajů u držitelů karty sociálních služeb. Odpověď se nám podařilo získat až po třech měsících usilovného snažení. Z ní vyplývá hned několik problematických aspektů tohoto projektu: týkají se zabezpečení osobních údajů uživatelů karet. Podivné je už to, že karta má sloužit zároveň jako identifikační průkaz a jako karta platební. Sloučení těchto dvou funkcí jde proti pravidlům bezpečného nakládání s platebními kartami a zvyšuje riziko jejich zneužití.
Prostřednictvím zaváděného systému by mělo docházet k automatizovaným kontrolám využívání účelově vázaných dávek. Systém pak buď u určitých obchodníků vůbec neumožní provést platbu nebo nahlásí nákup nepovoleného zboží. Je otázka, zda je skutečně zneužívání sociálních dávek tak rozšířené, aby odůvodňovalo takový zásah do soukromí občanů, a případně zda méně invazivní a levnější systémy, například vyplácení části dávek ve stravenkách, nepovedou k srovnatelnému naplnění téhož účelu.
Ministerstvo práce a sociálních věcí vypsalo výběrové řízení, v němž by měla být vybrána banka, která by celý systém na své náklady realizovala a výměnou za to by získala podíl na poplatcích za užití karet. Tyto poplatky by tedy platili uživatelé karet ze sociálních dávek. Vybraná banka bude disponovat velkým objemem dat o příjemcích sociálních dávek a o jednotlivých případech využití karty. Předávání těchto dat přitom bude pro příjemce dávek povinné, protože nebude možné dávku čerpat jinak než prostřednictvím karty. To je další případ, kdy stát v rámci úspor přenáší náklady za své reformní kroky na soukromé subjekty. Ty pak získávají jistá oprávnění, kterými obvykle disponuje stát. Dochází tak k jakési privatizaci státní moci.
Jan Vobořil, Iuridicum Remedium, o. s.