kulturní publicistika

psaní psavců o umění o psaní o umění musí být z podstaty věci vždy manifestační, třebas i jen skrytě. Oblíbená lamentace nad všeobecným úpadkem – publicistiky i USA – se v čísle najde též, ale základem jsou úvahy o stylu, možnostech, nárocích a pochybách kulturních publicistů. A o proměnlivých strukturách jejich projevů i masek – mimo jiné na „filmovém facebooku“ ČSFD. S tématem spojme tři kvízové otázky na tyto ádva týdny: proč se Literární zápisník jmenuje literární? Symbolizuje obcující kožoun zobrazený na obálce kritika, nebo politickou moc? Který je nejhorší článek čísla? Odpovídejte na [email protected].
Články společenské a kulturní části posledního prázdninového vydání A2 tentokrát spojují úvahy a poznámky o skutečném a falešném konzervatismu, placatém balvanu na našem neduživém veřejném životě. Pokud jste ještě nezaznamenali debatu o knize historika Michala Pullmana Konec experimentu, věnované české (a trochu i sovětské) perestrojce, přečtěte si k recenzi Filipa Pospíšila jednotlivé ohlasy na internetu (sebrané například na webu louc.bloguje.cz), vyjevují se na nich základní problémy práce českých kulturních novinářů. Volně k tématu: optimistický sociolog umění Pierre Bourdieu a básník Vít Janota s názorem, že žijeme v mdlé a jalové době.

A2 nejen na podpal!