Doba zchlazení je doba zchlazení. Chvíle přesnějšího, těžšího, nemilosrdnějšího světla, kdy letně rozvířené hrany předmětů a trávy náhle dosedají do sebe, zpevňují povrch. Ohlíživé dvojtéma – přes jistý odpor materiálu jsme spojili dva druhy postranních oáz, trampské osady a zahrádky – ale není jen temně melancholické (jako je báseň čísla). Například na straně 17 píše Ondřej Klimeš o levandulové, tedy gay country (modelka A2 si nechala výhradně pro potřeby titulní strany na stehno vytetovat příslušnou rostlinu) a jejím osobitém způsobu podvracení a zateplování žánru. Také jsme pátrali po skutečně novodobých trampech a zahrádkářích, kteří nejsou ani na útěku před městem, ani outdoorově kreativně nerelaxují. Našli jsme maringotky a chaty na okraji Prahy, jejichž mladí obyvatelé – bez elektřiny a vody – trvají na komunitním způsobu života (s. 35). Lukáš Rychetský na straně 3 sleduje společný rys nenávistných pochodů na severu Čech a londýnských pouličních bitek. Je to bohužel jak nalinkované, frustrovaní lidé hledají viníky jen kolem sebe, nejlépe těsně pod sebou ve společenské hierarchii. K ničemu jinému než k hnědnutí střední třídy naše nedávné vlády, a tato naprosto nejpřesněji, nesměřovaly. K odložení nečinného soucitu vizte článek Pavla Barši věnovaný knihám Susan Sontagové o fotografii.
Obnažená čtení!