Stejně jako na celém světě, ani v Číně už nestačí, aby instituce sloužily jenom svému původnímu účelu: musí plnit ještě funkci nákupní a zábavnou. Moderní knihovny se neobejdou bez kaváren a vlaková nádraží bez butiků. Ani pekingská zoologická zahrada nemá být napříště jenom místem, které slouží poznávání zvířat, jež jsou jinak obtížně ke spatření, ale má nabízet i nějaký ten nákupní oddech. Článek, který o tomto vývoji informuje, vyšel v Pekingském deníku 2. září a má už v titulku charakter určité obhajoby: V pekingské ZOO vznikne zábavní park – neovlivní život zvířat ani výši vstupného. Ředitel zahrady se v článku vyjadřuje k plánované rozloze nové výstavby a vyvrací fámy, že by bylo kvůli parku třeba kácet nějaké stromy nebo že by snad měl nahradit pavilon slonů. „Pozemek, kde zábavní centrum vybudujeme, je veden v plánech zahrady jako rezervní,“ říká ředitel Wu Čao-čeng. O konkrétní podobě se zatím diskutuje, bude se každopádně jednat jen o menší atrakce pro odreagování návštěvníků unavených přemírou zoologie. Dvacetimetrový aerodynamický tunel byl zavržen, protože se nehodí do okolního prostředí. Konstrukce stometrové vodní skluzavky se nicméně stále zvažuje. Podle toho, co je celosvětově známo o podmínkách života zvířat v čínských zoologických zahradách, by ovšem vedení zřejmě udělalo lépe, kdyby raději zařídilo nějakou zábavu pro své chovance. Třeba by pak nebylo nutné návštěvníky chlácholit pouťovými vymoženostmi.
Podle článku stejného média z 3. září stoupá v Číně počet obézních dospělých. Instituce spolupracující na měření kondice obyvatel (například Kancelář tělesné výchovy nebo ministerstvo školství) od roku 2000 každých pět let přezkoumává stavbu těla, tělesné funkce a celkovou fyzickou kondici obyvatel v jednatřiceti provinciích. Hodnoceni jsou lidé ve věku od tří do 69 let, rozdělení do čtyř základních skupin. Výsledky ukazují, že nadváha i obezita v čínské populaci stále rostou a že dospělí lidé jsou předčasně senilní. Na druhé straně staří lidé (skupina 60–69 let) jsou průměrně v lepší kondici než v roce 2005. V dětské skupině byl zaznamenán zřetelný nárůst tělesné výšky, váhy i obvodu hrudníku, což je připisováno lepší výživě.
V oddíle věnovaném Tchaj-wanu publikovala čínská tisková agentura Nová Čína 2. září článek o stále aktuálním problému: upřednostňování chlapců před dívkami. To se projevuje nepříznivým poměrem pohlaví mezi novorozenými dětmi. „Předseda čínského Kuomintangu“ Ma Jing-ťiou varoval obyvatele Tchaj-wanu před zneužíváním moderních technologií k „prosévání“ ještě nenarozených plodů: „Kdyby všichni z nás dejme tomu upřednostňovali potomky určitého pohlaví před těmi druhými, vedlo by to k nedozírným společenským problémům. Přirozený výběr je ta nejlepší metoda.“ Zároveň v projevu k této záležitosti uvedl, že ve zvycích týkajících se manželství a obětování předkům se stále projevují předsudky vůči ženám, takže systematická výchova k rovnoprávnosti pohlaví je velice potřebná. „Pokud budeme skutečně chtít rozbít všechny projevy nespravedlnosti vůči ženám, můžeme tak učinit během vteřiny,“ dal se odhodlaně slyšet prezident Ma.
Stejný zdroj se v týž den v rubrice Společnost zeptal: „Sexuální výchova – kde jsou hranice?“ Podnětem pro toto zamyšlení se mu staly praktiky jisté soukromé školky v Čeng-čou, hlavním městě provincie Che-nan, kde děti k lekcím sexuální výchovy používají mimo jiné „realistické“ panenky (text je doplněn fotografií asi tříletého chlapečka, který se s úsměvem dobývá panence do kalhotek). Bouřlivou reakci veřejnosti na „přehnanou“ sexuální výchovu přičítá pisatel dlouhým letům, po která bylo toto téma tabuizováno. „Tisíce let neměli Číňané nic jako sexuální výchovu,“ čteme hlas lidu z internetového průzkumu veřejného mínění v této věci, „copak i tak nejsme v porodnosti první na světě?“ Pisatel článku proti těmto hlasům argumentuje výsledky výzkumu z roku 2003: svépomoc v získávání informací o sexu vede k tomu, že „sedmdesát procent dospělých ví o sexu jenom z pornografických časopisů a webů, čtvrtina z tematické literatury, 1,66 procenta ze školy a ještě méně z rodiny.“ Že je nicméně třeba jisté obezřetnosti v informování mládeže, zjistili i někteří ředitelé škol, kteří v dobré víře povolali sexuology, aby studentům udělili příslušné lekce. Následkem přednášek se prý ale „zvýšila zvědavost studentů v této věci, a někteří byli dokonce v kampusech spatřeni, jak se objímají“.
Zdá se, že Praha se svým přístupem k podpoře cyklodopravy ocitá nejen za mnohými evropskými velkoměsty, ale nyní už dokonce i daleko za čínským městem Fo-šan (provincie Kuang-dung). Na internetových stránkách listu Čung-kuo wen-ming wang (Čínská civilizace) jsme se 6. září mohli dočíst o podpoře, které se cyklistice v tomto městě dostává. K dispozici jsou asi tři stovky půjčoven, k pronajmutí se nabízí zatím 10 600 kol, přičemž za den se každé kolo zapůjčí průměrně sedmkrát. Tato čísla posouvají po roce fungování zdejšího systému Fo-šan na první místo v čínském žebříčku podpory cyklistiky, před Chang-čou, které je čtyřikrát větší. Samozřejmě se projekt potýká s nemalými praktickými potížemi, jako je složitost půjčování i vracení, odbavování kol ve špičce a jejich strategické přemisťování, problematická organizace jejich opravy a samozřejmě i krádeže nájemních kol. Uživatelé systému však mohou své potíže a návrhy ventilovat na příslušných stránkách na internetu a město je připraveno reagovat příslušnými změnami – v posledních dnech vydalo zprávu o dalším postupu. Letos se Fo-šan chystá dát k dispozici ještě čtyři tisíce kol a nadále hodlá pokračovat ve výstavbě potřebné infrastruktury v každé čtvrti.