Na Silvestra jsem vyrazila do pražského Národního divadla na operu Nápoj lásky. S lehkou melancholií způsobenou končícím rokem a ve slavnostním rozechvění (jež naštěstí nemizí ani s postupující profesionální deformací) jsem se ve směru šipky ponořila do hlubin k základním kamenům. Provází je malá expozice o stavbě Národního. Začala jsem od konce a na posledním panelu čtu: „Národní divadlo, reprezentativní scéna Československé socialistické republiky…“ Tak to mě po dvou desetiletích šťastné neexistence socialistické republiky vážně zarazilo. Vše se pak vysvětlilo informací, že expozice byla do stávající podoby upravená v roce 1983, kdy se divadlo rekonstruovalo. Vysvětlení to je, ale polehčující okolnost ne.
Příbuzné články
eska2látor 2
Odvolat uměleckého šéfa divadla je ideální o prázdninách. Příští sezona je připravená a v letní letargii si toho málokdo všimne. Tak snad uvažoval ředitel Městského divadla Zlín Antonín Sobek, když se rozloučil s...
eska2látor 3
Veřejnoprávní vícedílná reklama („dokument“) ČT 2 na muzikál (lyrikál) Kudykam ve Státní opeře je počin pro otrlého diváka. Všichni v něm mluví moudře, jsou tak dobří, častěji nejlepší...
eska2látor 1
„Nebylo by pro Brusel rozumnější zabezpečit místo standardizace velikosti sýra stabilní úroveň financování, a tak jednotně podporovat rozvoj kultury v celé EU?“...