editorial

Občas přetrvává romantická představa o uměleckém životě („v příštím životě bych chtěl být umělec," pronesl známý, pracující v bance, na adresu těch, kteří se zabývají uměním a chybí jim pracovní doba). Když se umělci sejdou, nejčastěji mluví o: 1) zahradničení, 2) nedostatku času a potenciálních zdrojích příjmů, anebo 3) o tom, kam se vydat za lepším (tam, kde je tepleji a/nebo levněji). Jak se dnes žije umělcům? Téma se ale týká i kunsthistoriků a všech, kdo pracují „na volné noze". Vít Kremlička tvrdí, že umělcům by měli dát místo bídných honorářů jachtu, „ať mohou vyplout na Okeán vstříc krakenům a mobydikům, dál od zdejších podzimků a pochmurného mrazného času". Nad tím, proč umělci a kurátoři nedostávají zaplaceno, zatímco jiní pracovníci galerií ano, se zamýšlí kurátorsko­-umělecká trojice. Co víc? Michal Ajvaz v rozhovoru říká, jak je smutné, když se města zbavují okrajových „oblastí nevědomí". Výběr reflektující festival v Jihlavě se věnuje španělským dokumentům o smrti a filmu Martina Ježka o nevypověditelném skutku Jana Palacha. Palo Fabuš proplouvá v eseji přístupy k práci; pokud se z papírové A2 přesuneme na web, dočteme se i o mořeplavcích. Chybí-li nám soustředění, je dobré vydat se na moře. Anebo prozatím přežít zimu s ořechy, burčáky a pečenými kaštany.