V podobě úředního a hlavně mediálního truchlení za Václavem Havlem jsme a budeme svědky otřesného „morálního kýče“. Běda, když jedna instituce vyvěsí černou vlajku o půl metru níž než jiná! A ti novináři! Mainstreamová média, která málokdy přišla s kvalifikovanou polemikou s Havlovými názory na to či ono a jen rozpatlávala po všem lepidlo té okřídleně „blbé nálady“, ta se teď promění na pár chvil v hlasité plačky, doslova ve svíčkové baby. Jestliže Rezek a Hybler opakovaně nazývali Havla politickým kýčem, tak zde uvidíme kýč morální, včetně některých flagelantů. Čekal jsem, že například současný prezident zůstane svůj a trošičku si „kopne do mrtvoly“. On ovšem – a v tom „nezklamal“ – je konformistou. Vše pro formu!
Morálním kýčem nenazývám Havla samotného, nýbrž očekávané typy dopadu jeho úmrtí jakožto veřejné osoby. V médiích a veřejném prostoru vůbec totiž panuje tak zoufalý nedostatek každodenní psychohygieny, že pro ně není možné teď zabránit propadnutí sentimentu. Jsou to dvě stránky jedné mince.
Nejlepší místa z myslitelského a literárního odkazu Václava Havla mám doopravdy rád – těch devět nálad dobrých a dvanáct nebo kolik nálad špatných z Dopisů Olze a pak hlavně to „satori“ na hromadě šrotu v Heřmanicích, dohromady vypovídají o lidské situaci opravdu mnoho.
Lidská psychologie se ráda plní i takovými trivialitami, jako je připomínkový efekt počasí, jež je v těchto dnech shodou okolnosti docela podobné, jako bylo okolo 17. listopadu 1989. Jakpak by se nám všem zapalovaly svíčky v horkém červenci? Také ta přicházející atmosféra Vánoc s podprahovým apelem nahradit ten bezuzdný konzum, toho pitvorného Santu opravdickým Jezulátkem. Tak zde mějme něco sladkobolného, konzumujme truchlohru manipulátorů, pochutnávejme si na umělých slzách odvážných nemravů. Ale bacha na rybí kost! – Ať každého jeho vlastní smělá prozíravost provede labyrintem smíšených emocí těchto dnů aspoň tak dobře, jako Havla v následujícím případě vedl výtvarný důvtip.
Havlova kresbička na okraji vánočního dopisu z vězení, kde se na dětsky banálně nakreslené větvičce se svíčkou místo baňky houpe paragraf. A cenzor byl takový bloud, že si toho ani nevšiml. Na tyto nápady neměl v hlavě „kolonku“.
Protože, co nás čeká, to bude teprv palba! Teď se bude pojmenovávat. Havlova třída, Havlovo náměstí... Můj tip – jakpak dlouho vydrží v Karlíně Sokolovská? – A jací šmejdi, jací pucflekové si na tom budou stavět a zachraňovat kariéry, to se tevrv připravte! Na další hořkou lžíci post-sametových deziluzí.
Autor je fyzik a příležitostný literát.