eskA2látor 1

Rozpaky z Cen české filmové kritiky udílených v půlce ledna už trefně shrnul Kamil Fila na Aktuálně.cz. Jeho text je z velké části úvahou nad tím, čím by Ceny mohly či měly být, aby získaly alespoň nějaký smysl. V současné podobě nejvíc připomínají výměnu mezi moderátorem a jedním z hostů vyhlašujících výsledky na slavnostním udílecím večeru, kde uvaděč na důvtipnou otázku „Co vy si vlastně vůbec myslíte o cenách?“ dostal odpověď: „Já myslím, že každá cena je vždycky dobrá.“ První ročník se sice připravoval poměrně ve spěchu, přesto se zatím nezdá, že by jeho pořadatelé vůbec usilovali o něco jako alternativu, resp. ve vývoji celé ankety zatím nelze obrysy jakékoli původnosti zahlédnout. Ceny se dosud profilují jako béčková napodobenina Českého lva, což bylo nejpatrnější právě na slavnostním udílení, kde se sešla bizarní sestava vyžilých osobností, které s filmem většinou už řadu let mají jen málo společného (Petr Nárožný, Václav Neckář, Jiřina Bohdalová, Drahomíra Vihanová…). Přitakání výprodeji šoubyznysu a ochota nepřekročit stín Lvů je ale příznačná pro prostředí české filmové publicistiky, která se v drtivé většině sama a dobrovolně zříká možnosti vlastního hlasu a názoru. Hlavní přínos Cen je proto možné vidět v tom, že konformitu české filmové kritiky vynášejí na světlo a nechávají naplno zaznít její dutý zvuk.