emancipace Romů

Dámy a pánové,
ptáte se, co má znamenat ten koňský povoz odvážející Pražský hrad na obálce nového čísla? Promlouvají z obrazu – byť třeba nevědomě – stereotypy o Romech, ať už negativní či romantizující? Anebo jen svou víceznačností vystihuje náš bezradný postoj k této menšině a její kultuře? Když Ivan M. Jirous ve Vachkově filmu Co dělat? prohlašuje, že by bylo pro Čechy nejlepší, kdyby Romům svěřili korunovační klenoty a zabalili to, zní to působivě, ale v současné době tento názor může sloužit snad jen k dráždění neonacistů a malého českého hovada. Jedno je však jisté: majorita musí svůj postoj k romské (i jakékoli jiné) menšině neustále promýšlet a revidovat. Vysvětlovat všem „slušným Čechům“, že „Cikáni nemůžou za jejich posraný životy“, je sice evidentně stále potřeba, ale pouze tohle nestačí. Ondřej Lánský s Lukášem Matoškou v úvodním komentáři varují před hlasy, jež Romy nabádají k emancipaci, neboť tyto výzvy nejsou založené na skutečném porozumění. Všichni totiž čelíme stejnému tlaku kapitálu, a proto bychom se měli emancipovat spolu s nimi. Velkou pozornost věnujeme romské literatuře, a to jak v romštině, tak v jiných jazycích. I toto téma je plné otázek, na něž neexistují jednoznačné odpovědi. A přestože se stále řeší především mezi romisty, romské psaní existuje a hlásí se o slovo.