eskA2látor 1

Jednou z hlavních činností státu by měla být snaha o dodržování zákonů. Pokud po něm ale občané požadují, aby je sám dodržoval, dochází už k bouřlivým reakcím. Jako příklad lze uvést signatáře Charty 77, kteří požadovali dodržování dohod o lidských a občanských právech, k nimž se ČSSR zavázala v Helsinkách 1. srpna 1975. Reakce tehdejší moci byla zcela nepříčetná a někteří z nich skončili ve vězení, jiní byli za ztroskotance a rozvraceče. Výhodou demokratického režimu je, že státní moc musí používat „jemnější diskreditační postupy“. Například vyhrajeli některé občanské sdružení soudní spor o nějakou významnou stavbu, pak ho stačí za škůdce společnosti a odmítače pokroku pouze označovat, případně tvrdit, že jde o vyděrače, jenž stále podává žaloby. Podobným reakcím se nevyhnula ani velká a respektovaná profesní skupina lékařů. Téměř rok se lékaři domáhají toho, aby stát konečně zreformoval zdravotnictví, zamezil korupci, plýtvání veřejných peněz, úsporně investoval a nenutil je pracovat levně a přes čas. A výsledek? Nečinnost státu, sliby, lži o výšce jejich platů a nakonec tvrzení, že pokud nestáhnou své výpovědi, jsou to vyděrači. Státem organizované násilí je jako ruleta – až na výjimky vždy vítězí.