O prvním soudním přezkoumání smrti bývalého chilského prezidenta Salvadora Allendeho se mohou v těchto dnech dočíst čtenáři mnohých chilských novin. Nepoměrně větší prostor však problému věnuje středolevicový deník La Tercera, blízký některým stranám, jež během Allendeho vlády (1970–1973) podporovaly prezidentovu reformistickou politiku. Allende zahynul v prezidentském paláci se zbraní v ruce za dodnes sporných okolností 11. září 1973 během Pinochetova převratu. Zatímco pučisté ihned oznámili prezidentovu sebevraždu, jeho stoupenci i rodinní příslušníci dlouho vinili z Allendeho smrti vojáky. Události budou nyní vyšetřovány v souvislosti se zkoumáním osudů dalších 726 osob. Jak list informoval 27. ledna 2011, Allendeho dcera Isabel (neplést se slavnou spisovatelkou téhož jména, ta je prezidentovou neteří) vyzvala státní orgány k plné spolupráci na případu, který vyústil v „nejhorší diktaturu, již jsme my Chilané zažili“, a dodala: „Po léta jsem tvrdila, že 11. září 1973 bylo promyšleným útokem ozbrojených sil. Oni konspirovali s cílem svrhnout prezidenta (…) bombardováním sídla vlády… Tento akt měl nejenom sesadit legitimně zvolené autority, ale také zlomit prezidentovu vůli, ponížit ho a nakonec fyzicky eliminovat.“ Avšak osobně Allendová nepochybuje o otcově sebevraždě. O den později deník informoval o soudem vyžádaných pitevních spisech, přičemž exhumace těla byla zatím soudními lékaři odmítnuta jako nepotřebná. Stejně tak nemá být povolán autor původní pitevní zprávy. Allende byl za diktatury pohřben v bezejmenném hrobě a až v roce 1990 došlo k převozu jeho ostatků a jejich uložení na santiagský hřbitov, vedle hrobů ostatních prezidentů. Jistou paradoxnost celé situace dokumentuje vyjádření, které deník otiskl 31. ledna. Jeden ze soudců Nejvyššího soudu v něm přezkoumání uvítal a označil za ukázku „historické odpovědnosti“, ačkoli „se ví, že šlo o sebevraždu“. Z pohledu justice však, podle něj, Chilané nemají nic jistého v rukou. Uvidíme, jak celý případ ovlivní chystané natáčení koprodukčního filmu o posledních sedmi hodinách Allendeho života, který chystá na jaře chilský režisér Miguel Littin.
V momentálně nelehké situaci se nachází bolivijský prezident Evo Morales, jehož k moci vynesly především hlasy indiánských sociálních hnutí a odpor proti neoliberalismu. Deník La Prensa 4. února informoval o shromáždění indiánských zástupců ze západní části země, konaném v hornickém městě Potosí, na kterém padl jednoznačný požadavek na vypsání referenda o odvolání viceprezidenta Álvara Garcíí Linery. García Linera, kreolský (neindiánský) intelektuál a deklarovaný marxista, letitý souputník Moralese a obdivovatel indiánských kultur, totiž v prosinci loňského roku oznámil radikální zvýšení cen benzínu, jež se okamžitě promítlo do nárůstu ostatních cen a vyvolalo nepokoje a bouře mezi těmi sektory populace, na nichž Morales od konce devadesátých let stavěl svou politickou dráhu. Vláda pod tlakem dekret odvolala, ale řada cen zůstala na původní úrovni. Nyní si indiánští reprezentanti stěžují na neustálé zdražování a hrozí vládě dalšími mobilizacemi v rámci takzvané Pacto de Unidad (Dohoda o jednotě), jež sdružuje rolnické odbory, indiánské organizace ze západních (horských) částí země i z nížin na východě, ženské organizace či nevelký počet Bolivijců afrického původu. Jeden z indiánských předáků Sergio Hinojosa řekl: „My indiánské národy tu nejsme chvilku, jsme zde už tisíce let…“ Z toho podle Hinojosy vyplývá zvláštní odpovědnost, kterou mají indiánští vůdci při obhajobě práv svých etnik. Ta prý „trpí důsledky krize a jejím viníkem je Álvaro García Linera“, osoba, jež způsobila, že „bratr prezident chybuje“. V „proces změny“ však jeho lidé prý stále věří. Zástupci jiných organizací to po přijetí a následném odvolání dekretu vidí trochu jinak. La Prensa cituje Julii Ramosovou, generální tajemnici ženské rolnickoindiánské asociace, podle níž bolivijská populace ještě nedůvěřuje oněm změnám prováděným Moralesovou vládou, což je chyba, jelikož „jeli prezident v čele, musíme věřit, neboť on nebude navádět politiky proti svému lidu“. Útoky se tak zatím soustředí na městského intelektuála Garcíu Lineru, jehož se Morales vehementně zastal s tím, že všechny organizace kritizují jeho, ale „neřeknou nic proti gringům, proti pravici, proti oligarchii; mluví jen proti vládě“. „Když není možné odstavit indiána, tak chtějí oslabit viceprezidenta,“ říká Morales. Pohled indiánských vůdců v listu naopak reprezentuje hlas Rafaela Quispeho, který již v lednu prohlásil: „Podle nás chce García Linera oslabit prezidenta Evo Moralese. Nepřítelem tohoto procesu (reforem) je směřování Garcíi Linery. Je třeba otočit kormidlo.“
Argentinský deník Clarín 8. února v článku s titulkem Další kojenci zemřeli v Saltě na podvýživu napsal o tragédii indiánských komunit severu země, kde v uplynulých čtrnácti dnech zemřelo v důsledku špatné výživy a dehydratace již pět dětí. V komunitě indiánů Wichí umírají především děti ve věku od šesti měsíců do tří let. Jedné z nešťastných matek přitom bylo 14 let. Jiná rodička deníku řekla: „Ten den nebyla voda. Nemáme peníze na zakoupení láhve vody. Tady je to nutné, protože ve vodě je písek. A když prší, tak se zase znečistí bahnem. Chcemeli vodu, musíme ji odchytávat v noci do hrnců. Ošetřovatel říká, že máme děti hydratovat, když mají průjmy. Ale kde seženeme čistou vodu?“ Indiáni žijí izolovaně od města Embarcación a nemocnice je pro ně prakticky nedosažitelná. Jedna z matek vezla své dítě obtížným terénem na kole, jež pak nechala stát před nemocniční budovou. „Aspoň že mi ho neukradli,“ řekla deníku. Dodejme, že v Latinské Americe nejde o tak neobvyklou situaci, ale přece jenom: Argentina není rozvojová země.