Nejsme zájmová skupina

S vaší iniciativou Za novou Prahu, v níž primátora hlavního města a všechny zastupitele formou otevřeného dopisu upozorňujete na nezbytnost systémových změn při řešení rozvoje Prahy, jste vyšli na veřejnost 6. ledna 2011. Jaké jste na ni zatím zaznamenali reakce?

Ty dosavadní reakce jsou trochu zvláštní. Na jedné straně nám sice někteří zastupitelé a radní formálně deklarují podporu a ochotu k dialogu, žádné konkrétní kroky se ale zatím dohodnout nepodařilo. Vzhledem k nejistotě, která obecně okolo fungování magistrátu stále trvá, se ale vlastně nelze divit. Takže jsme se soustředili na jiné věci, jako jsou intervence umění do veřejného prostoru, příprava podkladů pro případné workshopy, realizaci naší webové rubriky na stránkách Stavbawebu. Nejsme netrpěliví, tohle není typ úsilí, kde by se daly předpokládat nějaké výrazné výsledky obratem.

V čem podle vás ona nejistota na magistrátu spočívá?

Čekají na rozhodnutí Ústavního soudu, kde se asi koncem března určí, zda budou loňské volby zrušeny nebo ne. Svým způsobem jim toto vyčkávání nelze vyčítat, ale čím dříve se věci dostanou do normálních kolejí, tím pro město lépe. A pak jsou tam samozřejmě nadále zástupci staré garnitury, kteří nemají zájem se o věcech, na nichž nám záleží, nějak příliš bavit.

Dialog ovšem už začal. Byli jsme pozváni na zasedání Výboru pro územní plán Zastupitelstva hlavního města Prahy. Setkali jsme se i s Miloslavem Ludvíkem, který tomu výboru předsedá, a bavili se s ním o tom, jak diskusi konkrétně rozvíjet. V této souvislosti nás ale velmi překvapilo vyhlášení výběrového řízení na ředitele Útvaru rozvoje hlavního města Prahy čili ÚRM. Při rozhovorech se zástupci města se nám o těchto plánech nikdo nezmínil. To také o něčem vypovídá. Řízení v této podobě je uspěchané a nesystémové. Právě včera [4. března – pozn. red.] jsme k tomu vydali stanovisko, v němž říkáme, že pokud není vyjasněno, jak má URM fungovat a co má plnit, nemá smysl vypisovat výběrové řízení na jeho ředitele. Musím přece nejdříve vědět, co chci, a teprve pak stanovit podmínky pro uchazeče a sestavit podle toho komisi, která bude vybírat.

Setkali jsme se též s radní Aleksandrou Udženijou, mluvili jsme s radním pro kulturu, ti projevili určitý zájem o námi navrhované workshopy a analýzy. Vše jde ale pomalu. Na naši výzvu reagovali také zástupci opozice, i jim byla určena.

Podařilo se vám tedy již něco prosadit?

Na komisi pro územní rozvoj jsme se dohodli, že budou na každém svém zasedání, které se koná jednou měsíčně, projednávat jeden z bodů, který je obsažen v našem prohlášení. Patří k nim například požadavky na vyřešení postavení ÚRM, zpracování analýzy vývoje Prahy v posledních dvaceti letech ve smyslu, co se slibovalo a jaká je realita, vytvoření poradního sboru primátora nebo rady a uspořádání mezinárodního workshopu, který by se zabýval dalším rozvojem Prahy. Vzhledem k vyhlášenému výběrovému řízení se teď ale nejprve chceme zaměřit na otázku budoucnosti Útvaru rozvoje.

Jakou odezvu měla vaše výzva mezi odbornou a širší veřejností?

Výzva byla zaměřena hlavně na odbornou veřejnost. Nechtěli jsme se postavit na barikády, ale zahájit odborný dialog. Rozvoj města není možný bez aktivní spolupráce s politiky, ovšem politiky s vizí. Zatím se ale zdá, že jediný, kdo má v Praze jasnou vizi, co chce stavět, jsou developeři!

Někteří odborníci si proto myslí, že za stávající podoby magistrátu je naše iniciativa zbytečná a že se nám nic nepodaří. Jiní, například Josef Pleskot, zase tvrdí, že bychom měli být tvrdší, že je potřeba rázně bouchnout do stolu. U širší veřejnosti jsme odezvu nesledovali. Máme ale stránky na Stavbawebu či na Facebooku, kde se lidé mohou informovat. Média nás přijala vcelku pozitivně.

Můžete blíž vysvětlit, proč jste se rozhodli zvolit právě tuto formu iniciativy, která nemá za cíl příliš široké zapojení veřejnosti, a právě toto načasování?

Po volbách jsme se my, první signatáři, mezi sebou bavili o tom, zda má smysl novou garnituru oslovovat. Mnozí z nás totiž předpokládali, že to dopadne jinak a že nabídneme své schopnosti a znalosti opravdu nové radnici. Tenhle moment se kvůli výsledku voleb vytratil. Nakonec jsme se rozhodli, že ano, protože na co čekat další čtyři roky? Změna v přístupu spočívala v tom, že se nebudeme bavit jen s vládnoucí koalicí, ale obrátíme se na všechny zastupitele.

Nechtěli jsme nikdy být masovou iniciativou, zároveň jsme nechtěli být označeni jako zájmová skupina. Většinou se píše, že jsme sdružení architektů a urbanistů, ale není to pravda, jsou mezi námi filosofové, sociologové, teoretici, umělci, výtvarní kritici… Myslíme si, že petiční forma a deset či dvacet tisíc podpisů by nic nevyřešilo. Považujeme se ale do určité míry za mluvčí odborné a vlastně i širší veřejnosti, z níž se k nám mohou připojit jednotliví sympatizanti.

Aktivit, které si všímají toho, jak se zachází s městem, či kritizují dosavadní vývoj urbanismu v Praze, se v poslední době vynořilo víc – například právě probíhající skupinová výstava Čí je to město?. Proč to tak je a není to poněkud pozdě?

Některé akce probíhaly už dříve; například loňská výstava Městské zásahy v pražské galerii DOX, která vlastně vznikla podle obdobné bratislavské akce. Rozsah veřejné debaty o fungování měst a urbanismu jenom dosvědčuje, že stav je již neúnosný. Že ta nečinnost a diletantismus v přístupu k rozvoji metropole už veřejnost hrozně dlouho štvaly. Není divu, že lidé volají po změně přístupu, že se ji pokoušejí iniciovat.

Téma intervence umělců do veřejného prostoru bylo od začátku jedním z těch, které iniciativa podporuje. A protože jeden z prvních signatářů naší výzvy je Alberto Di Stefano, což je italský architekt, developer, majitel Centra pro současné umění Futura a jednatel KARLIN STUDIOS, byla právě akce Čí je to město?, která se zde nyní odehrává, v užším kruhu našeho přípravného výboru přímo iniciována. Takže se na ní podílíme, mimo jiné i tím, že před Fragnerovu galerii jsme na měsíc instalovali sochu Ocelot od Čestmíra Sušky.

Teď přinesly volby určitou změnu, a asi i proto se podobný soubor akcí koná. Je samozřejmě otázka, jak dlouho lidé s tímto tématem vydrží, jak na to i ta širší veřejnost bude slyšet. My počítáme s tím, že bychom chtěli fungovat alespoň rok.