Zaplatil to především Volkswagen a BMW. Řeč je o výstavě Osvícenské umění, která byla za přítomnosti německého ministra zahraničí Guida Westerwelleho zahájena na začátku dubna na náměstí Nebeského míru v Pekingu. Němci sem přivezli skutečnou špičku své nabídky. Galerie v Berlíně, Drážďanech a Mnichově daly dohromady nejlepší díla ze svých sbírek a poslaly je do Číny. Ideovým tvůrcům výstavy však údajně nešlo jen o to prezentovat pohledy malíře Caspara Davida Friedricha na Drážďany, ale především vštípit Čínanům vpravdě „osvícenské myšlenky“ o nedotknutelné lidské důstojnosti a podobně. Tak alespoň hlásá koncepce výstavy, která začala být promýšlena a připravována již za minulého sociálnědemokratického ministra Steinmeiera. Její realizace ale má jeden háček, nad nímž se pozastavuje i komentátorka berlínského deníku taz Jutta Lietschová v článku z 3. dubna. Do Číny měl totiž v rámci ministerské delegace přicestovat také znalec Říše středu sinolog Tilman Spengler. Ten si, jak se sluší a patří, požádal o vízum – a bylo mu odepřeno. Nic nepomohly přímluvy německé vlády – prostě v Číně nebyl žádán. Důvod je jednoduchý. Spengler si totiž dovolil veřejně pronést pochvalný projev na loňského laureáta Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, a to se v Číně neodpouští. Příslušné úřady ho označily za „nepřítele čínského lidu“ a cestovatelům s takovou nálepkou jsou čínské hranice samozřejmě uzavřeny. Celý případ svědčí také o slabém politickém vlivu ministra Westerwelleho, pod kterým se už delší dobu kýve židle. Co však ze židle zvedlo redaktorku Lietschovou, bylo hlavně chování německých manažerů, kteří se otevření výstavy účastnili. V reakci na otázku jednoho novináře, který se dotázal, jak je možné, že zde není pan Spengler, začali nesouhlasně bučet. Dotaz jim očividně nebyl po chuti. Lietschová uzavírá, že se právě těchto pánů osvícenské ideály mnoho nedotkly. Němečtí manažeři z vládní delegace zjevně považují lidská práva za nadstavbu, která obrat jejich firem nijak nezvýší. Hlavní je nedráždit čínského draka, který čím dál více ovládá strategické suroviny a současně představuje prvotřídní odbytiště pro sofistikované německé výrobky. Immanuel Kant, jehož botky jsou v rámci výstavy také prezentovány, se i se svým kategorickým imperativem asi právě obrací v hrobě.
Že jsou Němci pragmatici, kteří velmi rychle dokážou měnit své názory, dokazuje i diskuse k tématu jaderná energie, která se v SRN znovu rozběhla v souvislosti s katastrofou v japonské Fukušimě. Věcně o jejích proměnách informoval Der Spiegel z 3. dubna. Volby v Bádensku-Württembersku a v Porýní-Vestfálsku přinesly pro CDU a FDP bolestivé výsledky. Za mimořádným úspěchem Zelených v těchto volbách stojí mimo jiné odpor Němců k jaderné energii, který opět narostl po událostech v Japonsku. Podle průzkumů nechce mít 60 procent lidí s tímto zdrojem energie již nic společného, i kdyby je elektřina z alternativních zdrojů měla stát více peněz. V reakci na projevené veřejné mínění prodělala kancléřka Merkelová naprosto neskutečný názorový obrat: zatímco se ještě před několika týdny (a před Fukušimou) s energetickými koncerny svorně shodla na prodloužení provozu jaderných elektráren v SRN, nyní už chce také od jádra co nejdříve pryč. Koncerny zuří a RWE zvažuje žalobu proti státu za ušlý zisk. Merkelová již pověřila členy vlády, ať vypracují návod postupu, který stanoví, kdy a jak bude Německo bez jádra a jaké instrumenty k tomu mají být použity. Za tím je ovšem spíše třeba vidět vnitropolitický kalkul a snahu vzít Zeleným vítr z plachet a přivlastnit si velké téma. Merkelová a její CDU mají tento rok před sebou ještě troje volby (Brémy, Berlín a Meklenbursko-Přední Pomořansko) a další debakl si již nemohou dovolit. I když se konzervativci a liberálové snažili ještě před nedávnem obhájit trvanlivost a spolehlivost jádra, nyní se předhánějí v zakládání protijaderných komisí a prohlášeních, kdo bude dříve získávat proud ze „zelené energie“. Klasická „atomová strana“, bavorská CSU, chce dokonce soutěžit se sousedním rudozeleným Bádenskem, kdo bude první v cíli. Také církve se snaží přispět svou trochou do mlýna a svézt se na vlně protijaderné nálady. Kardinál Marx z Mnichova varoval před nedozírnými a nepředvídatelnými následky jádra a evangelický biskup Fischer zase před importem energie ze zahraničí, protože může být získána z jaderných zdrojů (mohl mít přitom na mysli i český Temelín). Za jadernou debatou v SRN je tedy zjevně cítit chladný pragmatismus vnitřní politiky. Otázkou je, jak se deklarované názory promění, pokud se pozice CDU upevní a Merkelová si připíše alespoň přijatelný výsledek ve volbách. Nebudou politici zase odvolávat, co již odvolali, a slibovat, co slíbili?
Regionální deník z Chemnitz, Freie Presse, informoval 3. dubna o snahách saských Zelených rozšířit pravomoci a „akční rádius“ saského pověřence pro dokumenty tajné služby Stasi. Do této funkce se dostal v březnu 2011 Lutz Rathenow, spisovatel, přítel Wolfa Biermanna, aktivní člen opozice NDR a člověk, který několikrát prošel vězením komunistického státu. Rathenow, osoba spíše éterická a excentrická, bude nyní šéfem instituce s velkým „I“, v níž se pedanticky udržuje pruská důkladnost. Není divu, v archivu je třeba mít pořádek. Otázkou ovšem je, nakolik si Rathenow bude schopný s administrativou poradit. Zelení však nyní chtějí vyvázat instituci z pouhé správy archiválií a chtějí jí propůjčit širší působnost. Rathenow by tak neměl být jen správcem dokumentů, ale také by měl systematicky informovat o charakteru NDR. Má vzdělávat oběti režimu a spolupracovat s nimi. Protože jsou diskuse o minulosti v SRN vždy vedeny velmi emotivně, je třeba i v tomto případě očekávat dlouhá vyjednávání saského parlamentu. Na pozadí diskuse je ale také otázka, která se vznáší nad tzv. Birthler-Behörde již velmi dlouho: obhájí vůbec svou další existenci?