K čemu máme ministra kultury? Současný majitel tohoto profesního označení Jiří Besser si na tuto otázku odpověděl po svém: jsem tu proto, abych efektivně a ekonomicky spravoval příspěvkové organizace a zabránil plýtvání peněz. Takovou práci by ovšem zvládl lepší úředník, který se trochu vyzná v papírování, zákonech a lidech. Ministru kultury přísluší mnohem důležitější role ukazatele směru a také propagátora kultury. A nejvíce ho má být vidět a slyšet ve chvílích, kdy je kultura nějakým zásadním způsobem ohrožena.
Na ukazování směru, tedy vytváření komplexní kulturní politiky, ministr nemá síly, tým ani chuť; mohl by alespoň křičet, když jdou ostatní politici kultuře po krku. Plánované zvýšení daně z přidané hodnoty na knihy a tiskoviny k takovým okamžikům patří. Ministr Besser se sice ohradil – protože, jak sám říká, knihy jsou vzácnější než potraviny a neplýtvá se s nimi, jak ukazuje složení českých odpadkových kontejnerů, v nichž se na rozdíl od jídla knihy téměř nevyskytují –, ale jakmile mu ministr financí vysvětlil, že výjimky v DPH by nedělaly dobrotu, přijal pokorně, téměř bez řečí rozhodnutí vlády s odkazem na loajalitu pravo-středové koalici, která reprezentuje liberální hodnoty.
K liberálním hodnotám ale patří a vždy patřila podpora vzdělanosti a tvořivosti, jinak řečeno kultivace společnosti, zejména její budoucnosti, což má ostatně vláda i ve svém programovém prohlášení. Slova ale zůstávají jako vznosné politické fráze na papíře, a nejen to, činy vlády jdou vzdor nepříjemným faktům dokonce proti volebním slibům a proklamované ideologii koaličních stran.
Co si ostatně myslet o liberální vládě, která jeden den zveřejňuje tragické výsledky českých studentů v mezinárodním srovnání PISA a varuje před osudovým „hloupnutím národa“, který přestává číst a rozumět textům, a o dva týdny později oznámí, že zvyšuje daň z přidané hodnoty na knihy a tiskoviny, snad aby studenti měli snadnější a levnější přístup ke studijním zdrojům. Kde zůstaly liberální myšlenky? A k čemu jinému máme ministra kultury, než aby právě v takových chvílích povstal a řekl: Tohle nesmíme dopustit, jde to proti všem zásadám, na nichž stojí naše vláda!
Ministr Besser při nástupu do funkce naznačoval, že jeho největší výhodou jsou otevřené dveře k ministru financí Miroslavu Kalouskovi. Jak chce ale zvyšovat příjmy svého resortu o miliardy korun, když není schopen Kalouskovi vysvětlit, že dvě stě milionů, které stát na vyšší dani na knihy vybere, jsou z hlediska státního rozpočtu směšné peníze, zatímco pro nakladatele je to částka rozhodující o životě a smrti? Kdy jindy než teď by měl být ministr kultury slyšet nikoli jako ekonom nebo manažer, nýbrž jako politik, osobnost, která z kultury opravdu dokáže udělat celospolečenské téma?
Místo tvrdého a vytrvalého boje za levnější a přístupnější čtení sledujeme neviditelného ministra, který v zákulisí přemýšlí o tom, jak ztráty nakladatelů kompenzovat granty a dotacemi. Liberální politik, který se chlubí tím, jak mu to důsledně ekonomicky myslí, chce místo uvolnění trhu a tvořivosti nakladatelů na něm vybudovat systém jakýchsi „knižních žebračenek“, na nichž budou menší knižní instituce životně závislé. Nejenom že tak stát bude na trh vracet část peněz, které z něj vybere, čímž fakticky zcela degraduje ekonomický důvod zvýšení DPH na knihy, ale ještě tím posílí korupční prostředí. Neboť, jak sama vláda ve svých ideologických proklamacích tvrdí, platí přímá úměra: čím více roste politická moc nad penězi, tím se zvyšuje i korupční potenciál. Vláda tím jde proti své jiné zásadě, kterou považuje za jednu z nejdůležitějších. Místo zjednodušování systému – což byl mimochodem další ideologický důvod, proč se měla sjednocovat sazba DPH – dochází k jeho opětovnému komplikování.
Přestože všechny tyto argumenty leží připravené na stole, stačí je zvednout a běžet s nimi na vládu, do parlamentu nebo do nejbližší redakce novin či do televize, ministr kultury dál klidně tvrdí, že vyšší DPH na knihy je výsledkem koaličních jednání o důchodové reformě a především vychází z principu rozpočtové, ekonomické odpovědnosti, kterou si Nečasova vláda vetkla do své PR charakteristiky.
Ministr kultury, který se místo vytváření kulturní politiky a jejího vysvětlování a výrazného veřejného prosazování věnuje nepřesvědčivé obhajobě důchodové reformy vycházející z růstu DPH, kterou už vážně nebrání ani jindy vstřícní, provládní ekonomové, degraduje tuto funkci na roli pomocného tiskového mluvčího ministra financí. Jalové řeči, alibistické činy, ideová nedůslednost – zbytečný ministr.
Autor vede kulturní redakci České televize.