Na konci května se v Plzni stala převratná událost. Sledování místopředsedy Dětí Země Martina Hyťhy bylo plzeňským okresním soudem kvalifikováno jako trestný čin! Soud totiž vydal tři rozsudky, kterými dvěma expolicistům a jednomu podnikateli, jenž si je na slídění najal, uložil podmínky na 2,5 až 3 roky za zneužití pravomoci veřejného činitele, neoprávněné zacházení s osobními údaji v policejním informačním systému Bedrunka a za podplácení a braní úplatků. Cílem zatím nepravomocně odsouzených bylo v roce 2008 získat nějaké kompromitující materiály proti aktivistovi, který tehdy chtěl využít svých občanských práv a účastnit se řízení o povolení hypermarketu stavěného firmou InterCora. Podle okresního a krajského státního zástupce k žádné újmě prý nedošlo. V říjnu 2010 tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká svým podřízeným přikázala se kauzou zabývat a pokusit se věc dotáhnout až k soudu. Ten nyní vynesl rozsudky. Uvidíme, jak se k nim postaví krajský soud, podstatné ale je, že slídění není podle všeho jen „sousedská kratochvíle“, ale společensky nebezpečný čin.
M. Patrik
Dvě poznámky k železnici. Nejprve výročí: evropská síťová jízdenka InterRail slaví čtyřicet let. Idea je skvělá. V závislosti na ceně platí pro určitý počet dní téměř ve všech vlacích od Portugalska přes Skandinávii po Řecko. Jenže v posledních letech se cestování na InterRail vyplácí čím dál méně. Jestliže evropská integrace pokulhává, pak evropská železnice se spíše dezintegruje. Klasické dálkové spoje jsou eliminovány a dráhy nás lákají na své komerční produkty typu TGV, španělské AVE nebo české Pendolino. Vše s povinnou rezervací a příplatky. Už zkrátka není možné koupit InterRail, nasednout a jet, kam se zachce. První hořké plody nese i konkurenční boj mezi Prahou a Ostravou: stát už zde negarantuje žádné spoje, vše si prý na sebe vydělá, a tak České dráhy ruší „nelukrativní“ první ranní vlak do Ostravy a poslední zpět – bez náhrady. RegioJet nepropásl příležitost a prohlásil, že on by příslušné spoje bez dotací klidně odjezdil. Pak je ovšem otázkou, proč Radim Jančura dosud neprovozuje svůj vlastní první ranní spoj, na který má dávno přidělenou trasu. Mimochodem, zkuste hádat, zda ve svých vlacích uznává jízdenku InterRail…
M. Špína
Zprávy o těžkých zločinech bývají často exploatační. Novináři je zprostředkovávají způsobem, který je činí odpudivými i přitažlivými zároveň. Pěkně to ilustruje článek Martina Nováka informující o odhalení identity montrealského vraha, který rozesílal kusy lidských těl poštou – například Konzervativní strana v Ottawě obdržela levou nohu: „Vyšetřovatelé v jeho montrealském bytě ve druhém poschodí domu poblíž dálnice našli podle jejich slov ‚děsivé věci‘. Zaschlou krev a lidské orgány. Krev a části těla objevili v ledničce. ‚Když jsem vstoupil do bytu, zvedl se mi žaludek. Byl to zápach smrti,‘ řekl Erich Schorer, jeden z vyšetřovatelů.“ Zároveň takové druhy textů přinášejí i jisté poznání. O nás samotných i o světě, v němž žijeme: podle sousedů se prý Luka Rocco Magnotta alias Eric Clinton Kirk Newman alias Vladimir Romanov alias Mattia Del Santo s lidmi v domě nebavil, ale nájem platil vždy a včas. „V tuto chvíli nevíme, zda někde necestují další zásilky s lidskými ostatky,“ cituje článek mluvčího kanadské pošty. Ano, nemůžeme si být ničím jisti. Člověk, který nikdy nejel tramvají načerno, může klidně zavraždit redaktora A2 a poslat jeho brzlík šéfredaktorovi Katolického týdeníku. Poznáte krásnou a neodolatelnou dívku, která vám otevře své srdce, a vy v něm objevíte opravdu děsivé věci. Temné zásilky cestují po světě a čekají na otevření. Nevíme nic.
k!amm
Roman Gavras natočil pro Kanye Westa a Jay-Z video No Church in the Wild v Praze: odehrává se zde válka všech proti všem, skupinky anarchistů a mužů snědé pleti bojují proti policii, jež bije vše kolem hlava nehlava. Hořící muž se vrhá proti davu těžkooděnců, vlčák cení tesáky, i sochy pražského neohistorismu vypadají v kouři jaksi bojovně a vše završí ryčící slon. Skoro by jeden řekl, že se Gavras inspiroval nedávnou demonstrací důchodců (hůl je taky zbraň!) nebo akcemi odborářů (rozdávat letáčky pod oknem ministerstva považuje premiér za projev agresivity zvrhlé, komunismem hnětené masy). Že se klip líbí, je celkem zjevné z komentářů na YouTube či na Facebooku, které video považují za příjemný spektákl v dennodenní nudě. Vydělávat se dá na všem, včetně sociální krize, a tak už jedno z předchozích Gavrasových videí, Stress pro skupinu Justice, připomínalo spíše manuál Sarkozyho francouzských speciálních předměstských jednotek, které jsou nechvalně proslulé rasismem. Většinou jde o zaměstnance dojíždějící z venkova a vnímající předměstí jako džungli, již je třeba kolonizovat, místo, kde se odehrává nelítostný boj druhů o přežití. Škoda jen, že Gavras netočí také o tom, kterak policie stříká květinovým dětem Occupy Wall Street slzný plyn do očí nebo jak v Quebeku střílí projektily na studenty protestující proti zvýšení školného o sedmdesát procent. Propaganda populární kultury tak pouze ospravedlňuje represivně-totalitní praktiky současných politických elit a záměrně buduje obraz demonstrantů či obyvatel předměstí jakožto kriminálních živlů. Příště by Gavras mohl třeba natočit pro M.I.A. nové efektní video, v němž by čeští Romové jedli malé děti – nazvěme ho třeba Oh Baby No Equality No Peace.
J. Beránková