ženský hlas v poezii

Co je ženská poezie? Existuje něco, co by definovalo ženské psaní? Nebo je to jen kategorie daná pohlavím básnířek? Proč bojují ženy o svůj jazyk? Jak poznat průjem navoněný deodorantem? Odpovědi na tyto a mnoho dalších otázek spjatých s tématem najdete v textech tohoto čísla, doporučuji začít článkem Libuše Heczkové. Pokud se ale budeme snažit přítomné téma shrnout v pár slovech, zjistíme, že nic takového jako ženská poezie neexistuje. Ženský hlas v poezii přesto zní, ve skrytu, zastřeně, spolu s potutelným úsměvem Medúzy. Jediný, kdo zaručeně rozezná ženskou poezii od mužské, je zřejmě Hermann Schlechtfreund. O tom, že se literární zájmy a knihomolství dají příjemně spojit s letní společenskou zábavou, se můžete přesvědčit na pražské náplavce, kde se v neděli 10. června odehraje druhý ročník knižního jarmarku Knihex, který A2 spolupořádá. Kromě prezentace čtyřiceti malých nakladatelů se můžete těšit na autorská čtení, DJ’s i redakční stánek. A ještě je zde obligátní pozvánka na další z večerů A2+. Tentokrát se ponese v duchu hybridních elektronických beatů a hesla „Já jsem Popgej, všechno bude oukej!“. V pátek 22. června zahrají v pražském klubu Chapeau Rouge skupiny I LOVE 69 POPGEJU a Lightning Glove. Přijďte, dokud je čas. Jak totiž píše k!amm ve svém eskalátoru: „Temné zásilky cestují po světě a čekají na otevření. Nevíme nic.“