eskA2látor 3

Sentiment má různé podoby, často značně bizarní až nevkusné. V Itálii se například způsobem jarmarečně konzumním teskní po Ducem. Na leckteré benzinové pumpě lze v třetím tisíciletí koupit zapalovače, z nichž na vás přísným zrakem hledí Benito Mussolini, někde dokonce se zdviženou pravicí, jinde s tradičními fašistickými symboly. Ke koupi se nabízí i vůně do auta ve tvaru Duceho hlavy – s odérem citrónu nebo růžových květů. Zákon o propagaci fašismu má zřejmě v Itálii neobvyklou podobu, a nepřekvapí tak, že modelka a poslankyně italského parlamentu Alessandra Mussoliniová, vnučka bývalého italského vůdce, rozdává ve sněmovně autogramy na fotky svého dědečka. Stesk po státníkovi, který dokázal „zavlažit vyprahlé části Itálie“ a „dal práci lidem“, je obehranou, ale stále populární písničkou. Z opačného politického spektra zase pochází spojení „občanská válka“, jímž mladí levicově orientovaní Italové kupodivu myslí druhou světovou válku. Zatímco jedni touží po návratu „černých košil“, druzí v rámci svého antifašismu dokázali úspěšně vytěsnit, na čí straně jejich země v největším válečném konfliktu lidské historie vlastně bojovala. V této situaci je skutečně úspěch, že Duce zatím zapaluje jen ta cigára.