10. text
Prolog
Když jsem začínal s tímhle blogem, tak se lidé okolo mě ptali – o čem to je – co to je UNBOXING – a tak. Teď už se mi to nestává. Teď už to většinou kamarádi a známí vědí. Taky se zaměřuji více na jiné věci, které jsem si sám pro sebe během posledních šesti měsíců objevil a které mi zastínily prvotní impuls, proč tenhle blog vznikl. Proč ale tohle všechno píšu? No, protože hned na začátku mi kamarádka mé přítelkyně vyprávěla, jak si její ruské spolužačky z česko-americké univerzity v Praze natáčely rozbalování kabelek a pak si na síti, podle fotek, kontrolovaly, jestli si koupily fejk nebo ne. Nedalo mi to a rozhodl jsem se tohle pro mě neznámé pole trošku prozkoumat.
Ve známém incidentu, který se stal v roce 2006 na londýnském letišti Heathrow, americká herečka Lindsay Lohan nahlásila odcizení oranžové kabelky Hermès. Tahle krádež okamžitě přitáhla pozornost médií. Herečka totiž tvrdila, že ve ztracené tašce měla cennosti v hodnotě více než jednoho milionu dolarů. Kabelka se naštěstí krátce po nahlášení ztráty opět našla.¹
Chtěla si odložit velkou slaměnou tašku do přihrádky nad hlavou, ale věci se jí vysypaly na zem, a tak je ve spěchu naházela nazpátek. Následně vysvětlila Dumasovi, který seděl vedle ní, jak je pro ni těžké najít kvalitní a hezkou koženou cestovní tašku, kterou by používala na víkendy. Pár let nato pro ni Dumas nechal vyrobit černou koženou kabelku, inspirovanou cestovní taškou Hermès z roku 1892. Nosila ji ale krátce, po čase změnila názor a přestala ji používat. Přesto se z téhle tašky brzo stala modní ikona.²
Birkinku v džínové barvě je hodně těžké koupit přímo v obchodě. Jediným možným způsobem, jak ji získat, je nechat se zapsat na čekací listinu. Předtím, než jsem to ale udělala, jsem měla jeden zásadní problém. Zapínání u téhle varianty je vyrobeno pouze z platiny. Ptala jsem se sama sebe – neexistuje snad Birkinka v barvě džínoviny, která by neměla zlatý zámek? Odpovědí mi byl snímek Victorie Beckham. Je to docela slavné foto, na kterém kráčí po ulici ve Španělsku, a na sobě má pouze modrý svetr, který ji sotva zakrývá stehna. Tehdy mi okamžitě došlo, že ji chci i s tím zapínáním.³
Stehy na všech kabelkách Birkin se nazývají „sedlové“. Vznikají tak, že se dvě nitě provlečou proti sobě jednou dírkou a vytvoří takzvaný „X“ vzor.⁴
Genesis téhle kabelky se liší jen v detailech. Birkinová tvrdí – podle módního spisovatele Dana Thomase –, že v letadle z Paříže do Londýna seděla hned vedle ředitele módního domu Hermès Jeana-Louise Dumase. A zrovna, když otevřela ručně dělaný zápisník právě téhle firmy, vypadlo ji ven několik volně vložených papírů s poznámkami. Dumas si od ní diář půjčil a vrátil jí ho o několik týdnů později s kapsami všitými do vnitřní strany desek. Což se od té doby stalo běžnou věcí. Birkinová si mu také postěžovala, jak nemůže najít pořádnou víkendovou koženou kabelu a přesvědčivě mu popsala, jak by taková taška měla vypadat. Krátce poté, taška dorazila do jejího bytu se vzkazem od Dumase.5
Jak asi dobře víte, bílá kabelka je hitem téhle sezóny. Což není vůbec špatné. Bílá je neutrální odstín, který jde lehce kombinovat s jakýmkoliv kouskem z vašeho šatníku. Stejně jako každá dívka, která kdy vlastnila jednoduchou černou kabelku, cítím, že nastává čas si pořídit ještě něco v bílé. Zeptám se Vás holky na něco! Co je tuhle sezonu lepší než bílá kabelka? Bílá Birkinka od Hermès, samozřejmě! Pokud jste fanouškem téhle francouzské značky, pak mi jistě dáte za pravdu. Bohužel, se svým omezeným studenským rozpočtem, si můžu o tomhle kusu francouzského luxusu nechat pouze zdát. Na rozdíl od nechvalně proslulé Victorie Beckham, která je pravděpodobně jednou z nejvěrnějších zákaznic Hermès. Nebo se snad v divě Viktorii mýlím? Kdykoliv se objeví na Rodeo Drive, ať jde se synáčky do parku, nebo z jiného důvodu; přísahám, pokaždý vypadá skvěle. Pokud máte stranou nějaké extra prašule, věřím, že koupě kabelky od Hermès není vůbec špatný nápad. Jejich nádherné kousky dostávají svému jménu a nosit tuhle investici budete hodně dlouho.6
K nám do firmy chodí jedna klientka, co má Birkinku. Nosí jí otevřenou, protože to zavírání je „asi na palici“, kdyby to člověk měl pořád zavírat… jelikož je to klientka, netroufám si ji nějak podrobně zkoumat, ale už to, že s ní chodí pořád jakoby otevřenou mi vypovídá za vše… a vídám to často, když už někdo má origo Birkinku, že jí má jakoby otevřenou… tak to podle mě není to, co bych od kabelky za 200 a něco čekala… proto mě ani nijak nezaujala…7
Moje sestra mi kdysi vyprávěla příběh o Birkince. V roce 1984 Hermès navrhl a vyrobil kabelku Birkin pro Jane Birkin, protože jí během letu z Paříže do Londýna z diáře od Hermès vypadly všechny doklady. Postěžovala si člověku vedle ní, že diář by měl mít kapsy. No a tou osobou byl Jean-Louis Dumas, předseda Hermès; poslechl jí a nechal pro ni vytvořil kabelku Birkin.8
Jsem ráda , že vlastním alespoň jednu kabelku vyrobenou podle mých specifikací. Koupím si někdy ještě nějakou Birkinku? Možná! Jsou tak nezaměnitelné, že vlastnit je je požehnáním. Nevím, jestli bych nechtěla černou; ale tu je těžké sehnat. Vlastně jsem ani žádnou Birkinku v téhle barvě nedržela v ruce, neviděla na živo; jestli se toho však dočkám, tak asi neodolám. Možná, trošku přeháním, musím se teď ale postarat o spoustu jiných věcí… takže nejspíš až ke 40-cetinám? Počkám a uvidím.9
Razítko na originálu je pravidelně vyraženo a má nepřerušované kraje, ale razítko na fejku vypadá měkce a okraje má roztřepené.10
V románu Bergdorf Blondes (2004) od Plum Sykes, hlavní postava Julie Bergdorf ukradne v rodinném obchodě kabelku Birkin, protože se jí na ni nechce čekat v pořadníku několik let. Ve skutečnosti se Birkinky prodávají jen v Hermès obchodech a nejsou k dispozici (jak se tvrdí v románu) v růžové s kožešinou. Také by hrdinka na tuhle kabelku nečekala tak dlouho, a to díky svému původu a společenskému postavení.11
1 www.facebook.com/pages/Birkin-Bag-Herm%C3%A8s/28926451969?v=info; přeložil Jiří Skála; 15. 12. 2011
2 en.wikipedia.org/wiki/Birkin_bag; přeložil Jiří Skála; 15. 12. 2011
3 thedramaqueenssocalledlife.blogspot.com/; přeložil Jiří Skála; 15. 12. 2011
4 www.ehow.com/how_5752872_authenticate-hermes-birkin-handbag.html; přeložil Jiří Skála; 15. 12. 2011
5 www.facebook.com/pages/Birkin-Bag-Herm%C3%A8s/28926451969?v=info; přeložil Jiří Skála; 15. 12. 2011
6 www.bagbliss.com/designer/hermes-purse/celebrity-style-victoria-beckham-white-hermes-birkin-handbag/; přeložil Jiří Skála; 15. 12. 2011
7 www.omlazeni.cz/kabelky-hermes-50-21250-0.html; 12. 1. 2012
8 ammyyz.wordpress.com/tag/fashion-jane-birkin-hermes-bag-birkin-vogue-jean-louis-dumas/; přeložil Jiří Skála; 15. 12. 2011
9 thedramaqueenssocalledlife.blogspot.com/; přeložil Jiří Skála; 15. 12. 2011
10 bagbible.com/blog/how-to-spot-a-fake/hermes/; 15. 12. 2011
11 www.facebook.com/pages/Birkin-Bag-Herm%C3%A8s/28926451969?v=info; přeložil Jiří Skála; 15. 12. 2011
13. text
Prolog
Pokaždé mě překvapí, co se od lidí dozvím díky UNBOXINGu. Před pár měsíci, vlastně před půl rokem, to byl Marek Tomin. Během našeho rozhovoru mi sdělil, že úplně první geak zábavou a obsesí zároveň je trainspotting. Co to je? Vysedávání podél tratí, převážně chlápků, kteří se snaží uvidět na živo a zároveň zaznamenat co nejvíce vzácných lokomotiv a vlaků. Počátek této společenské aktivity se dá datovat do druhé poloviny devatenáctého století. Snažil jsem se tento fakt ověřit, ale zjistil jsem, že první průvodce vlaky a jejich spoji, určený přímo trainspotterům, byl publikován až po druhé světové válce. To však nic nemění na tom, že kolébkou této zábavy, a tím pádem geak aktivit je Anglie.
Dvě jedničky,
jedna svislá čárka se zobáčkem
a ještě jedna,
tedy dvě.
Dariusovi byl v mládí diagnostikován Auspergerův syndrom. Onemocnění, díky němuž je postižený zpravidla posedlý konkrétním společenským tématem. Stává se často, že nemocný dosáhne neuvěřitelných odborných znalostí. Přesně takových je schopen i Darius. Tento syndrom je docela známý. To se však neprojevilo v rozhodnutí soudce Carola Berkmanna. I přes skutečnost, že Darius vlastně nic neudělal a nikdy nikomu neublížil, soudce odsoudil Dariuse ke dvoum a půl až pěti letům podmíněně.¹
Po dalších pár stech metrech se v místě drážky objevila řada bříz, jimž zpod kořenů vykukovala škvára a o kousek dál i malý mostek. Po dalších cca 100 metrech se před malou zahrádkářkou kolonií skvěl zářez a za plotem prapodivná polorozpadlá budova. Podle mapy zde byla staniční budova.²
Seděl ve vlaku a díval se na telefonní drát; visel na dřevěných sloupech, prověšený do mírného oblouku. Sledoval upřeně onu pravidelně se zvedající a klesající černou tenkou linku. Nehýbal očima, jezdil tváří po oroseném skle nahoru a dolů a rozřezával realitu na dvě poloviny. Stromům nad telefonním vedením odpadávaly koruny a zůstaly čerstvě odhalené pahýly kmenů.
Pro svůj film Chyť mě, když to dokážeš z roku 2002 si Steven Spielberg vybral skutečnou událost; jak federální agent (Tom Hanks) zatkl odvážného a vynalézavého falzifikátora Franka Abagnala (Leonardo DiCaprio). Film se odehrává na konci 60-tých a na počátku 70-tých let. Máme možnost sledovat pět let trvající vztah mezi policistou a podvodníkem, plný odvážných útěků a štědrovečerních přání všeho nejlepšího. A nakonec, po odcizení téměř 2 milionů dolarů, si Frank získá naše i policistovo srdce svým patologickým chováním, podvrženými šeky, vydáváním se za lékaře, právníka, dopravního pilota, ale především svým mistrovstvím ve všem, co dělá.³
Měl jsem Ty noci rád, když mi pod oknem produněla ona čtveřice. Ono ji bylo slyšet už od výjezdu z šest kilometrů vzdálené Olomouce. Otevřené okno v pokoji přinášelo do pokoje onen krásný zvuk. Vychutnával jsem si jej a těšil se další takovou jízdu. Tehdy jsem s foťákem neběhal po nádražích a kolem trati. Jen jsem občas vysedával ve Velké Bystřici na rampě sledoval dění. Od té doby se toho změnilo. Berty postupně mizely v propadlišti dějin nebo pod hořáky autogenů a mně zůstaly jenom tyto vzpomínky.⁴
Dívá se na něj se zájmem, jak se snaží udržet fotoaparát ve svých ručkách, jak si jej dává před levé oko a zároveň se snaží přivřít to pravé. Stejně tak, jak to dělá jeho máma, které foťák patří. Chodí za ním a bojí se o její výrobní prostředek, ale nechce mu ho vzít; je zvědavý, jak to dopadne. Když se synovi konečně podaří udělat první snímek, rozhoduje se připevnit zrcadlovku ke stativu a postavit ji tak, aby mohl foťit. Následně s ním vybírá oblíbená autíčka a pokládá je na postel, naproti objektivu. Eda pokaždé soustředěně zmáčkne spoušť, chvilku počká a pak mu s radostí, s prstem na displeji foťáku, ukazuje zmenšeninu autíčka.
Frank Abagnale si paděláním přišel na nějaké dva miliony dolarů. Tyto peníze použil především k udržení svého nákladného životního stylu – nákupu drahých aut nebo k cestám do exotických zemí. Darius nezískal žádnou z těchto vymožeností. Jednou byl obviněn z pokusu o krádež – vypůjčil si soupravu metra a následně ji vrátil podle drážního itineráře. Darius nepřišel svou činností k láhvím drahého vína, či luxusním autům, ani nepodnikl cestu okolo světa, jen trávil své dny uklízením špinavých autobusů nebo opravou elektrického vedení v přítmí tunelů, hluboko pod zemí.5
Tak tedy o co vlastně šlo? Z Ostravy vyrazila na cestu jednotka 671.003, aby absolvovala potřebné zkoušky pro schválení do provozu. Pro mě bylo podstatné, že úsek Nedakonice Hodonín s plnotučnou šťávičkou (rozuměj 25 kV jednofázové střídaviny s 50 Hz), měl v průběhu dne absolvovat v každém směru třikrát. Po prvním příjezdu do Hodonína měly následovat statické zkoušky, ale kolega 771.068, který rovněž vyrazil na lov, hlásil, že čekal marně. Vlak jsem tak zvěčnil při pobytu v Hodoníně a následně jsem se vypravil zdokumentovat několika snímky jeho provozní zkoušky na trati 330 v již zmíněném úseku Hodonín - Nedakonice. Jako strategické místo jsem zvolil přehledný úsek Hodonín – Rohatec.6
Začalo to někdy okolo třetího nebo čtvrtého roku. Maminka s babičkou si všimly, že se na pravidelných cestách do školky začíná chovat nezvykle, až obsesivně. Pokud balancoval na obrubníku, opatrně se vyhýbal spárám mezi kamennými bloky, při chůzi po kostkách zas skákal jen po polích vyskládaných z tmavě šedivého čediče a pokud se ocitl na asfaltu, velmi opatrně si všímal vypuklin a prasklin. Zpočátku si myslely, že ho to přejde, ale nestalo se tak. Čím byl starší, tím se chůze ritualizovala a získávala přesná pravidla, kdy se co smí a kdy ne. S čím si však dlouho nevěděl rady byla tráva. Považoval ji za vyjímku, za prostor kde se může pohybovat jak chce. To se ale změnilo s pubertou. Tehdy se rozhodl, že na trávu nevstoupí a bude chodit pouze a jen
po asfaltu, betonu nebo kameni.
Možná to bylo filmem, ale nabyl jsem přesvědčenít, že Frank Abagnale byl schopen využít svou obsesi ve svůj prospěch – to jak vědomě balancoval na nejisté hranici odhalení. Celou dobu jsem s napětím čekal, jak to dopadne. Frank Abagnale byl však především okouzlující bílý muž, zatímco Darius je zavalitý afro-američan. Nebo je to možná tak, že padělání a útěky jsou víc sexy, než se vydávat za dopraváka. Darius McCollum je zpátky ve vězení, bez možnosti pracovat na správné straně. Náš právní systém neumožňuje, aby Darius získat práci v dopravním podniku, což by prolomilo řetěz příčin a následků. Někdy si dokonce myslím, že jsme všichni na vině. Dariusovo uvěznění po nás žádá, abychom mu položili stejnou otázku, na kterou Frank Abagnale odpověděl před 30 lety.7
Uvědomuji si, že mám vyfocené dva do jisté míry související prototypy. Jeden je akumulátorová lokomotiva A 219.0001, která se měla nacházet na Slovensku u firmy MAX Cargo, jež ji měla nabízet k pronájmu (alespoň podle Malého atlasu lokomotiv 2011) a druhá lokomotiva je stroj 709.601-9 (ex T 239.2001), a zároveň poslední lokomotiva, vyrobená v ČKD Praha. Poněkud matoucí, alespoň pro mne, je v současné době značení této lokomotivy – 353.001-1. (Jde o označení německého drážního úřadu, pocházející ze zkušebního provozu u DB Cargo, pozn. editora.) Podle jedné informace, kterou se mě podařilo sehnat na místě, měla být akumulátorová lokomotiva přepravována do Zličína. Za jakým účelem, to nevím.8
Prý se to stalo na cestě z Lyonu do Paříže. Obě města tehdy spojovala stará napoleonská silnice, naprosto rovná, lemovaná po obou stranách stromy v pravidelných rozestupech. Jak jel Kupka na kole touhle zdánlivě nekonečnou alejí, začaly se topoly protahovat a zakřivovat, až se navzájem dotýkaly. Co se tehdy stalo? Pravděpodobně na malířovo tělo v jeden moment zapůsobilo několik faktorů: jízda na dopravním prostředku, pravidelné rozestupy stromů, schopnost mozku přijímat a vyhodnocovat vizuální vjemy a obyčejná lidská únava způsobená několikahodinovým strojovým pohybem. To vše dohromady umožnilo takovýto optický vjem. Každopádně od tohoto okamžiku a jeho uvědomění se odvíjí historie abstraktního malířství. I když Kupka by s tímto termínem asi nesouhlasil.
1, 3, 5, 7 http://davidfeige.blogspot.com/2005/04/trainman-darius-mccollum-sentenced.html; 16. 2. 2012; volně přeložil Jiří Skála
2 http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/002866-Vlaky-vlacky-nevlacky-aneb-toulky-po-jiznich-Cechach/; 13. 2. 2012
4 http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/3964-Kdyz-mi-pod-oknem-sestivalce-dunely/; 13. 2. 2012
6 http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/4002-Janosik-radil-u-Ferdinanda/; 13. 2. 2012
8 http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/3894-Jak-jsem-ke-dvema-unikatum-prisel/; 13. 2. 2012