veřejnoprávní televize

Představme si angažovanou televizi, jejíž vedení by mělo chuť experimentovat, plnilo by program novými pořady a filmy, chytrým a sofistikovaným obsahem, a nebálo by se, že proti takovému programu bude část diváků protestovat. Televizi, která by nás nemořila idiotskou reklamou a která by zkrátka zastávala veřejnou službu tak, aby diváky v první řadě vzdělávala a kultivovala. Takovou – poněkud utopickou – představu o televizi v hrubých obrysech nastiňují tematické články a rozhovory tohoto čísla Ádvojky. Jako vzor nám může sloužit britská BBC, dánská stanice DR, německé veřejnoprávní televize, částečně ale třeba i některé americké komerční stanice, na nichž se zrodil fenomén quality TV. Dostane se i na tuzemský kulturní kanál ČT art, který po roce své existence už nezajímá ani tu hrstku odborné veřejnosti, která do něj zpočátku vkládala jisté naděje. O něco optimističtější jsou rozhovory k tématu, z nichž přese všechnu kritiku vyplývá, že ona utopická televize je aspoň teoreticky možná. Pozornost věnujte dvěma blokům poezie, která reflektuje ostře sledované válečné konflikty: východoukrajinský rodák, básník a spisovatel Serhij Žadan píše o tragických osudech několika lidí, kteří se stali oběťmi současného vojenského střetu, a palestinský básník Najwan Darwish popisuje nejen pocity Palestinců v bombardované Gaze, ale i všech příslušníků utlačovaných a pronásledovaných národů. Přeji ostrý obraz a dobrý zvuk!