Řecké uskupení SYRIZA dokázalo sjednotit a vynést třináct uskupení do vrcholné politiky. Evropská politická mapa zaznamenala zrod nové síly, která je symbolem změny vnímání věcí veřejných především ze strany mladé generace a potvrzením schopnosti alterglobalizačních, ekologických, feministických a dalších alternativně politických sil spojit se a získat významný podíl na moci.
Historicky je možné počátky řeckého uskupení SYRIZA hledat v Platformě pro dialog a jednotnou akci Levice z roku 2001, v níž se sdružily různé organizace a nezávislí aktivisté, přičemž společným jmenovatelem jejich politické akce byl boj za stejné politické otázky – a to i přes značné ideové a historické rozdíly. Jednalo se především o boj za práva žen, imigrantů, nesouhlas s neoliberálními reformami penzijního a politického systému a v neposlední řadě o přípravu účasti řeckých aktivistů na mezinárodních protestech doprovázejících zasedání Summitu G8 v italském Janově.
Přestože ještě nedošlo k zformování síly splňující definici jednotné politické strany, následovalo zorganizování Řeckého sociálního fóra, součásti Evropského sociálního fóra, jež poskytuje evropskou platformu pro setkávání alterglobalizačního hnutí. Pro účast ve volbách 2004 byla složena jednotná kandidátní listina, následoval minoritní vstup do celostátní a lokální politiky, přičemž v posledních volbách roku 2012 byla snaha Syrizy korunována úspěchem v podobě dosažení pozice druhé nejsilnější politické strany, disponující 71 poslanci, kteří narušili čtyřicet let trvání systému dvou stran, jež se střídají u moci.
Cílená sociální akce
Jedním z důvodů raketového vzestupu Syrizy je kombinace historických, politických a sociálních faktorů, odrážejících se ve vyčerpanosti etablovaných politických elit neschopných odolávat tlakům a útokům jednotlivců a vlivných finančních skupin, které jsou eufemisticky nazývány „finanční trhy“. Zástupci Syrizy byli přítomni na demonstracích následujících po zastřelení patnáctiletého chlapce řeckou policií v roce 2008 a kromě toho se také postavili do čela v boji proti ekonomickým škrtům vnuceným Řekům Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou unií a Evropskou komisí. Strana se účastnila stávek, spolupracovala s odbory zaměstnanců v soukromé sféře a její členové zároveň aktivně organizovali pomoc strádajícím obyvatelům země – zakládali veřejné jídelny, pomáhali bezdomovcům, pořádali veřejné sbírky. Tím se podařilo přesvědčit voliče, že nenabízí změnu a zastání jen slovy, ale také cílenou sociální akcí, jejíž výsledky jsou konkrétně měřitelné.
V oblasti politické dokázal mladý charismatický předseda Alexis Tsipras jasně odmítnout podmínky půjček poskytnutých Řecku. Krize přišla zvenčí a zasáhla tři hlavní sektory řecké ekonomiky. Mezinárodní obchod byl utlumen a turisté začali jezdit v menším množství, jelikož byli sami limitováni svými financemi. Následovalo zhroucení střední třídy, která byla již tak – podobně jako v jiných státech – neúměrně zatěžována daněmi a v podstatě byla jediná, která daně platila. Bývalá pravicová vláda Nové demokracie totiž prakticky zrušila daně pro nejmovitější – a nejchudší část společnosti je neplatila tak jako tak. Kvůli tomu se zvětšila míra nezaměstnanosti a ekonomického propadu.
Postmoderní ekonomika je tažena především službami a spotřebou obyvatel, jenže lidé bez práce či se mzdou sníženou skokově o třetinu přestanou nakupovat. Firmy s menším odbytem tudíž méně vyrábějí a dochází k dalšímu snížení spotřeby, tím k dalšímu propouštění atd. Takto se prohloubily problémy způsobené předchozími vládami stran PASOK a Nová demokracie a řecká veřejnost vyslyšela Tsiprasova slova vzývající ke změně dosavadní politiky.
K novému sociálnímu modelu
Nebýt zásahu zvenčí ze strany evropských elit vedených německou kancléřkou Angelou Merkelovou, které hrozily, že pokud Řekové zvolí Syrizu, budou muset opustit euro, bylo velmi pravděpodobné, že by Tsipras vyhrál a skládal vládu. Ačkoli byla jeho strana v evropském a světovém mainstreamovém tisku vykreslena jako radikální levicové zlo, SYRIZA má v programu setrvání v Evropské unii a zachování eura a je účastníkem evropského proudu směřujícího k novému sociálnímu modelu požadujícímu spravedlivější rozdělení zisků a také investice do ekonomiky. Požadavek na moratorium splácení úroků z úroků a přesměrování půjček přímo do řecké ekonomiky je logický. Za prvé se přibližně 75 procent půjček okamžitě vrací zpět do zahraničí na účty především německých a francouzských bank, což je reálný transfer veřejných prostředků do soukromých rukou. A za druhé jsou vynucená opatření velmi náročná a dusí ekonomiku natolik, že by je podle některých světových ekonomů nezvládlo ani Německo. Nastal tedy čas začít do ekonomiky investovat, ne ji dále dusit.
V neposlední řadě pomohl Syrize také přístup k věcem veřejným, přítomný v řecké společnosti. Ta se vyznačuje značnou solidaritou – pokud demonstruje jedna zájmová skupina či skupina zaměstnanců, ostatní je podpoří. Výjimkou není několikasettisícová demonstrace za práva popelářů na pracovní pomůcky, jíž se účastnili jednotně také například učitelé, studenti, bankovní úředníci a další. Obyvatelé včetně zaměstnanců a střední a vyšší střední třídy jsou tedy jednotní a své problémy adresují přímo těm, kdo je mohou řešit. To je v přímém kontrastu s realitou českou.
V Řecku převažují humanitní vysoké školy, populace se živě zajímá o politickou realitu a neváhá vystoupit se svými požadavky. V kavárnách a tavernách se lidé baví, užívají života a své požadavky pak ventilují přímo směrem k politické elitě další den v ulicích. Nedochází tak ke známému efektu večerní rozhořčenosti, která druhý den ústí v chůzi do práce se sklopenou hlavou. O tradiční aktivitě studentů není třeba se zmiňovat, neboť právě oni jsou hybateli politických požadavků a právě jich se vláda obává.
Noční můra elit
Řecké Syrize se tedy podařilo to, na co byla politická scéna již dlouho připravena. Dokázala sjednotit alternativní hnutí, poskytnout srozumitelnou formou své myšlenky široké veřejnosti, vzít voliče etablovaným stranám a přesvědčit své stoupence, že politika se dá dělat nejen v ulicích, ale také v rámci systému. Její nynější parlamentní praxe tomu také odpovídá, nerezignovala na zpětnou vazbu mezi svými poslanci a aktivisty – místo jmenování stínových ministrů pro jednotlivá ministerstva fungují výbory věnující se dané oblasti, a umožňující tak zachování oboustranné vazby mezi vrcholnou politikou a sociální realitou obyvatel. Stejně tak část peněz získaných z voleb SYRIZA věnovala na pokračování sociální práce v ulicích, v nichž nadále dochází k nárůstu bezdomovectví a sebevražd, které jsou v přímé souvislosti s krizí.
Řečeno slovy Arthura Millera, za konec jedné dějinné epochy lze označit moment, kdy jsou její základní myšlenky vyčerpány. Úspěch Syrizy v Řecku a Pirátské strany v Německu naznačuje – a to v souladu s Marxovou teorií o revoluci počínající v nejrozvinutější zemi –, že stojíme na prahu nové éry, v níž jsou tradiční politické modely na ústupu a politická praxe se může opět přiblížit sociální realitě. A to je noční můra zavedených elit.
Autor je politolog.