Mraky se rozcházejí. Temnota
se rozevírá, uprostřed na nebi bledá rýha
To, co vychází z hloubi,
je slunce. Vnitřek mraků,
dřív neomezený, září jako skleněný
chlapec. Cesty pokryté
větvemi, mokrými listy, stopami.
Během bouřky jsem zůstal klidný
a skutečnost se teď otevírá.
Vítr smýká seskupenými mraky
v různých směrech.
Děkuju nebi za to, že jsem se miloval
se ženami, které jsem měl rád.
Dny přicházejí jako kráčející chlapci
z bledé rýhy v temnotě.
Přeložil Jan Grabec