eskA2látor 3

Výsledky různého mocenského snažení ve stejné otázce mohou být protichůdné jen na povrchu. Matadorka katolická církev i novicky korporace potřebují v podstatě totéž – namísto individuálních rozhodnutí jednolitou masu „názoru“. V Polsku, jak psal koncem září na webu Krytyky Polityczné Tomasz Piątek, je normální, že dívka v ordinaci gynekologa dostane namísto předpisu na hormonální antikoncepci morální výprask zakončený dotazem: „A víš, dítě, že když ji bereš, Bůh pláče?“ V Česku jsme modernější a prášky je naopak přirozené brát v podstatě od končícího dětství, jakmile se objeví první známky plodnosti. Farmaceutické firmy vládnou lékařem, takže se o jejich rizicích pacientka dozví málokdy. Modla antikomunismu měla v naší „korporátní“ politice donedávna podobný antikoncepční účinek na politické rebely – ať se dělo cokoli, vždycky šlo ovce sehnat do jednotného houfu strašákem komunismu. Tentokrát však o prvním volebním víkendu komunismem voliči postrašili politiky. Snad se nejedná jen o jednorázové zazlobení, ale rodící se koncepci.