Ať maso jíte nebo nejíte, můžete si být jisti, že vám následující text připomene debaty, které jste již zažili. Přesto se může stát, že po jeho přečtení se v nich budete o něco líp orientovat. Vy co maso nejíte i vy co maso jíte.
To, že je člověku, proto aby jím byl, dáno žít mezi lidmi a mluvit jejich řečí, občas způsobuje, že je takový člověk tázán, na své stravovací návyky. Přičemž důvody mohou být různé, aspoň se tak mohou zdát, ale více méně jde jen o to, aby si daní lidé ujasnili, zda se jejich stravovací návyky liší, či nikoli a případně v jaké míře. Nezřídka se tím také poměřuje míra lidství: „Jak můžou jíst psi, ti barbaři?“ Načež často přijde společné přitakání, stvrzení kolektivní uzance a pospolitost hned pro své členy nabývá na hodnotě, nebo jak se říká dnes hodnoty získává. Ty tradiční jsou pro svou starobylost velebeny nejčastěji a k nim jistě patří i konzumace masa. Ale stačí malé kouzlo, otázku zobecnit: „Jak můžou jíst maso, ti barbaři?“, a rázem se ocitneme, také z výše zmíněných důvodů, pod ostrou palbou.
Pokud to někdo nezkusil, ať někde ve společnosti přátel odmítne párek se slovy: „Já to nejím.“ Okamžitě bude tázán proč. Pokud řekne, že nejí maso, bude opět tázán proč. Načež také může následovat nekonečná série těchto proč. Problém tu podle mého neleží ve vyčerpávajícím zdůvodnění, i kdyby nějaké takové bylo možné.
Které maso máš nejraději?
Co na to říct? Když pomineme výpovědi jako „to bylo fakt maso“ nebo „chtělo by to nějaký čerstvý maso“ a samozřejmě „bílé maso“ i další, můžeme se pak pokusit povídat si o mase, jako o něčem, co pro nás bude označovat nějakou věc úzce spojenou s nějakou praxí.
Proč tak abstraktně?
Dobře, budeme se bavit o stravě, tzn. o pojídaní a nepojídání masa.
No vida, hned jasně víme, o čem se bavíme. Jíš maso?
A co tím myslíš, když je to tak jasné? Našinec se koukne třeba na wikipedii, pokladnici všeho vědění. A co se dozví? Že se „masem“ obvykle označuje kosterní svalovina zvířat (případně i další pajšl).
Tak vidíš.
A co je zvíře?
No, to je jasné, ne?
Stejný zdroj by je pojmenoval jako živočichy neidentické s člověkem. A víš, co je to živočich? Asi už začíná být jasné, že odtud na to nepůjdeme. Tomu jsem chtěl právě předejít. Ona hranice, co je člověk, a co už ne, neboli co je zvíře je značně pohyblivá, jak se ostatně každé zvíře či člověk může informovat u pana Komárka, popř. někde ve světě na vlastní kůži přesvědčit. Pokud bychom vztahovali slovo maso pouze ke zvířatům, „pojídat lidské maso“ by nedávalo smysl. Shylock by chtěl po ubohém Antoniovi libru masa z jeho těla ještě marněji než obyčejně. Takže jen pro ujasnění, budeme se bavit o tom, co monotónně zaznívá z našich úst o pojídání masa.
Tak jíš maso, nebo ne?
Ne.
Tak co o tom můžeš vědět, když ho nejíš?
Jedl jsem ho, ale už ho nejím.
Takže maso jíš, protože už jsi ho jedl a živiny z něj jsou integrovány v tvém organismu.
Myslel jsem, že se budeme snažit si porozumět. Jedl, ale už nejím a dále jíst nehodlám. Ovšem je evidentní, že ani tak zdánlivě prostá otázka nepovede k dorozumění, pokud se nebudeme snažit.
Ale člověk je přece z přirozenosti všežravec.
To znamená, že ho to k něčemu zavazuje, nebo že má na výběr? Možná je na čase začít si dávat pozor na všechna tahle všeobjímající zvolání.
A co třeba špičáky, podívej.
Nevypadají zrovna mohutně a používáš je spíš, když trháš do měkka pečenou vepřovou, nebo když koušeš mrkev? Podle téhle logiky bychom si nikdy nestouply na zadní, jelikož přední nohy byly přece od pradávna určeny k chůzi.
Ale přece větší zvířata, žerou menší, koukni na kance, jak žerou zajíčky.
A většina z nich si pro ně chodí do hypermarketu, protože jim nic jiného nezbývá.
Ale říká se přece: Sněz to maso, nebo ti nenarostou svaly a nebudeš mít sílu.
Také mi to jako malému opakovali. Nechci sem tahat moc čísel, ale čszm uvádí, že spotřeba masa na hlavu na rok byla v těch dobách 97 kg (roky 1989, 1990). Také si nepamatuju, že by se jedlo něco jiného. Maso ale podražilo a tak strávníci přešli na náhražky. Křehčené maso, tzn. maso s ledem. Párky, tzn. drůbeží separát a sója. Salámy, tzn. drůbeží separát, sůl a kouř. Tragikomický je fakt, že ti, kteří se budou kvůli kulturnímu návyku a jazykové realitě brát za konzumaci masa, toho masa, přes všechnu snahu vlastně nejí ani tolik v kolik doufají. Esence masovitosti se nám nějak pod tím slovem „maso“ nepříjemně proměňuje.
Ale je ti doufám jasné, že kdyby lidi nejedli maso, tak by se jim nikdy nevyvinul mozek do stávající podoby a komplexity. Takže pokud by lidi přestali jíst maso, tak začnou degenerovat.
Nezní ti to trochu divně? Obecně působí dost podezřele, když se někdo zaštiťuje podobnou evidencí, kterou není s to nijak doložit. Lidé bezesporu maso jedli a jedí, budeš také tvrdit, že se tím stávají stále mozkově komplexnějšími a kdo ho sní v dětství víc je chytřejší? Přestaňme už mávat prázdnými prápory pseudo-vyplývání, které sice toho druhého přehluší, ale to je tak všechno. Je to plácání do vody, místo říznutí do masa. Slavoj Žižek na jednom youtubovém videu reaguje na informaci, že je někdo vegetariánem vtipem, že ten dotyčný „degeneruje v opici“. (Aspoň doufám, že tak nějak přibližně to říká.) Ať už by to bránil, nebo jde jen o pošťouchnutí, degeneraci je spíš vidět na opačné straně. Pokud je dogma právo toho jména, tak jeho vyznavači musí být slepí k jeho neplatným aplikacím, jinými slovy musí, vykřiknout něco, jak to dělá Žižek. Jak je z toho patrno, nikdo nejsme ideologií prost.
Tak to obdivuju, že nejíš maso, to já bych asi nezvládl/a. Jíst jen salát.
Tento trend produkuje (jako obranný/sebepotvrzující efekt) cosi jako gastronomickou slepotu. Pokud strávníkovi, který nikdy o jídle moc nepřemýšlel, ukážete talíř s řízkem, kaší a oblohou, bude se domnívat, že vegetarián si dá kaši s oblohou a vegan jen tu oblohu, pochopitelně pak dojde k názoru, že na tom malém kusu oschlé zeleniny se přežít nedá.
Salát je levičácký.
Pane prezidente, nekončí Vám mandát k blbým kecům zadarmo v médiích?
Ale vegetariánství je hrozně drahé, na to obyčejný člověk nemá.
Jak to říct slušně. Jsou období a místa na Zemi, kde lidé nemají na maso a jsou místa na Zemi, kde lidé nemají na nic jiného. Problém není jen v nerovnoměrnosti průmyslové výroby a distribuce, ale rozdíl je i v tom, co v těchto případech „masem“ označujeme. V našem prostředí jde ovšem zejména o již zmiňovanou slepotu. Nejen v supermarketu se dá sehnat potravina, resp. není poněkud naivní hledat potraviny právě v supermarketu? Nebudu tvrdit, že je něco levnější, či dražší – úplně by stačilo jednou se zvednout, nakoupit, uvařit si a pak už se jen divit.
Ale kde mám vzít čas na tohle všechno.
Život je holt otázka priorit, jak říká moudrá reklama.
Vegetariánství je zdravý životní styl.
Udělat z vegetariánství módní stravovací návyk pro ženy je pochopitelně jen marketingová strategie. Můžete vyrábět spoustu potravinových doplňků a přesycený trh získává nové dosud netušené rozměry. Nezapomeň ještě nepít a nekouřit. Je představitelné, že v naši luzích budou zákazy kouření pokračovat, že všechny krabičky budou opatřeny obrázkem důsledků. Dokážeš si představit, že to samé by mělo být na potravinách? A na mase by to bylo zvlášť případné. Přečetl by sis, odkud je, čím bylo zvíře vykrmeno, zda během života vidělo denní světlo apod. Ale ne proto, aby dámy a páni lkali na smutným osudem kuřete, nýbrž proto aby si aspoň jednou za čas uvědomili, co to jejich maso nebo nemaso všechno obnáší.
Stejně nejsi konzistentní, maso nejíš, ale máš třeba kožený boty.
Nemám, ale tahle poznámka míří (ač nazdařbůh) zajímavým směrem. (Mléko a vejce si pro dnešek odpustíme.) On totiž takový rozhovor o mase, pokud již nejsme předporozuměni v tom, že se bavíme, které je tučnější nebo zdravější, předpokládá širší kontext toho, kde se to maso a jídlo obecně bere, což u prvního případu neplatí. Problematika zdravosti, chutnosti apod. patří do jiného kontextu, kde se o postavení masa ve stravě diskutovat nedá, je zřejmé. V životě mnohých z nás nastane chvíle, kdy se musíme smířit s tím, že ani my, ani kulturní konstrukty, ve kterých žijeme prostě konzistentní nejsou, tím nutně nemyslím ty konstrukty, ve kterých bádáme. Jediné, co můžeme dělat, je být zodpovědní, ale v jiném smyslu, než to požaduje třeba sova za špatného počasí. Znamená to, být si vědom svých inkonzistencí a snažit se jednat určitým směrem. V tom je třeba vegetariánství/veganství výborným pokusem, pokud něco takového nezkusíte, asi nikdy nenahlédnete, jak moc dogmatičtí jste a jak rozporuplné je celé to vaše dennodenní lopotění odnikud nikam.
Takže nejlepší věc, co můžeš udělat pro planetu je zemřít?
I tohle je antropocentrismus a jak patetický. Z něj prostě nevystoupíš, i kdyby ses tucetkrát zabil. Jako zvlášť závažnou vidím jinou věc. Ať maso jíte, nebo ne, jsou tu problémy, které se nás týkají všech. Slyšeli jste už o velkochovu? Víte co jíte, nosíte a jinak používáte? Víte, kdo to prodává, kdo s tím obchoduje a kdo to za jakých podmínek pro dva právě zmíněné vyrábí?
A proč, že bylo tak důležité ptát se na začátku, zda myslíme masem totéž? Podívejte se dobře na složení toho, co denně jít a zapíjíte slazeným nápojem nebo balenou vodou (kde se v tom obalu ta voda vůbec vzala). Mimochodem, když už splachujeme tu mastnotu, nepřijde vám, že vám někdo mastí hubu, jen aby vás mohl natáhnout na jejím odmašťování? Uvolněte si ta pouta, co se vám zařezávají do masa.
Autor je komparatista.