editorial

Heslo vyhlášené pomyslným tandemem Marx­-Rimbaud se masovému přijetí těšilo naposledy na sklonku šedesátých let. Dnes, kdy nás rozhořčený mnohohlas znějící z ulic evropských metropolí přesvědčuje o znovuzrození revolučního patosu, je na místě položit si otázku: Dosahuje koncepční myšlení dnešních radikálů té úrovně, kterou se pyšnilo pověstné „myšlení 68“? Je mu vlastní tatáž diferencovanost, svědčící o usilovném tříbení a třídění duchů? Tématem věnovaným francouzskému levicovému mysliteli Louisi Althusserovi pokračujeme v soustavném představování osobností, které formují současný společenský diskurs a které mohou lidem praxe poskytnout teoretické zázemí. Bude ho třeba. Téma připravil Miloslav Caňko. S občanským odporem a revolučními náladami souvisí i další texty čísla – například komentář Martina Škabrahy věnovaný prezidentovi a aktuálním protestům proti reformám ve školství nebo článek o rozmáhajícím se hackerském aktivismu od Honzy Šípka. Dále si nenechte ujít rozhovor s německým výtvarným kritikem Janem Verwoertem, který mluví o životě na okraji a uměleckých dílech v kapitalismu: „Produkt je úspěšný, pokud si ho koupí hodně lidí. Umění je uměním, pokud se na tom shodne hodně lidí. Obojí je špatně. Důležitější totiž je, jakým způsobem umění vytváří něco, co může být sdílené.“