Málokdy se stane, že se na trhu objeví velká monografie světového choreografa, která je české provenience a zároveň předčí díla zahraniční. Publikaci Různé břehy, mapující celoživotní tvůrčí cestu Jiřího Kyliána, se to povedlo.
Umělecká dráha Jiřího Kyliána je celoživotně spjata s Nizozemským tanečním divadlem (Nederlands Dans Theater, NDT), na české kořeny ale nikdy nezapomněl. Nedlouho po listopadové revoluci založil v Praze pobočku své nadace, která měla pomoci rozvoji českého tance, a to zejména po výchovné a informativní stránce. Vznikla tu unikátní taneční videotéka, která jako jediná na světě shromažďuje téměř kompletní sbírku nahrávek Kyliánových choreografií. Působí při Institutu umění – Divadelním ústavu a kromě kyliánovského fondu nabízí i záznamy jiných tanečních děl, dohromady více než dva tisíce nahrávek, spolu s dalšími dokumenty a knihami.
Na sklonku minulého roku oslavila Kyliánova videotéka dvacet let existence. Při této příležitosti vyšla první česká kyliánovská monografie s názvem Různé břehy. Choreograf Jiří Kylián mezi Haagem a Prahou. Konečně, nutno říci. V zahraničí bylo knih věnovaných Kyliánově osobnosti a práci publikováno hned několik, většina již na sklonku minulého století. Jejich zřejmou nevýhodou však je, že mohly obsáhnout pouze určitou část díla choreografa, který ještě po začátku nového milénia stále tvořil pro svůj soubor a zároveň již byl žijící legendou. Načasování českou monografii oproti těm zahraničním staví do výhodné pozice. Sleduje totiž vývoj Jiřího Kyliána v NDT v uzavřeném oblouku pětatřiceti let, od roku 1975, kdy se stal uměleckým šéfem souboru (první tři roky ještě společně s Hansem Knillem), až do roku 2010, kdy se se svým souborem oficiálně rozloučil choreografií Mémoires d’Oubliettes (Paměti zapomnění).
Mnohé perspektivy
Stejně jako je Jiří Kylián rozkročen mezi Haagem a Prahou, i samotná publikace mapuje oba „břehy“. Základem knihy je text nizozemské taneční kritičky Isabelle Lanzové, který vyšel pod názvem Een tuin met duizend bloemen/A Garden of Dance (Zahrada tance; do češtiny přeložila Monika Loderová) v roce 1995, u příležitosti dvacátého výročí umělecké činnosti Jiřího Kyliána v NDT. Na tento pohled zvenčí navazují tři čeští autoři – Dorota Gremlicová, Elvíra Němečková a Roman Vašek –, kteří zpracovávají další úseky z choreografovy umělecké dráhy, a to z různých perspektiv. Čtenář tak má v jedné monografii k dispozici dva pohledy: ten vnější, nizozemský, sleduje Kyliánovu uměleckou dráhu vzhledem k Haagu, zatímco český pohled nejenže časově pokračuje v reflexi díla tam, kde Lanzová končí, ale hlavně – v druhé části knihy – rozebírá vztah choreografa k Česku.
Kapitoly Isabelle Lanzové, věnované uměleckému směřování Jiřího Kyliána, sledují jeho vývoj chronologicky a zároveň zahrnují samostatné oddíly zaměřené na hlubší analýzu jednotlivých choreografií – od La Cathédrale Engloutie (Potopená katedrála) přes známou Sinfoniettu až po Whereabouts Unknown (Místo pobytu neznámé). Díky tomuto členění je možné sledovat jednotlivé etapy choreografova života či přímo vyhledat informace ke konkrétní choreografii z daného období. S rokem 1995 přebírají otěže Elvíra Němečková (vedoucí Kyliánovy videotéky v Praze) a taneční historička a teoretička Dorota Gremlicová, jež popisují Kyliánův vývoj od sklonku milénia, jeho nové směřování i postupné loučení s NDT.
Počet choreografických děl Jiřího Kyliána dosáhl k roku 2010 téměř stovky. V jeho tvorbě je možné zachytit a popsat několik období s odlišným stylem. Lanzová se věnuje stylu raných děl, např. Verklärte Nacht (Zjasněná noc), a poté změně k tzv. černobílému období, jež zahrnuje řadu tanečních inscenací vyznačujících se shodně absencí barev, ať už u kostýmů, dekorací či světel (např. No More Play, Už žádná hra). Gremlicová v samostatné kapitole Choreograf: proměny stylu zachycuje další vývoj a přechod až k posledním choreografiím, vzniklým po roce 2000 (např. Tar and Feathers, Dehet a peří). Je to úžasné čtení. Za pomoci hluboké a podrobné analýzy jednotlivých choreografií se nám otevírá tvorba Jiřího Kyliána v celé své šíři a rozmanitosti. Zásadní význam mají také četné – často velkoformátové – fotografie, které ilustrují slovní popis a zdařile doplňují celkový obraz choreografova díla.
Podrobně zpracovaná je i druhá část knihy, věnovaná Kyliánovu vztahu k Česku. Elvíra Němečková popisuje choreografovu cestu k tanci až do roku 1968, kdy jako jedenadvacetiletý definitivně odešel do zahraničí. Kromě informací o rodině, dětství a studiích na pražské konzervatoři zachycuje šedesátá léta v československém tanci, prostředí, které mladého začínajícího umělce formovalo. Právě v této době u nás vznikly nové pohybové a taneční soubory, které posunuly vývoj českého tance dál: pantomimický soubor Ladislava Fialky, působící v Divadle Na zábradlí, Balet Praha Luboše Ogouna a Pavla Šmoka a Vysokoškolský umělecký soubor Františka Pokorného, ve kterém působil i mladý Kylián. Právě choreograf František Pokorný podnítil v mladém tanečníkovi choreografickou touhu. Zásadní vliv měla na Kyliána také jeho pedagožka z konzervatoře Zora Šemberová, díky níž dostával už na škole příležitosti k prvním choreografickým pokusům.
Roman Vašek pak sleduje celé období normalizace, postupné pronikání choreografových děl zpět do vlasti a v poslední kapitole, nazvané příznačně Čas setby, čas sklizně, jeho porevoluční návraty a vliv na domáci prostředí. Podrobně rozebírá inscenace jeho choreografií od roku 1988, včetně dobových ohlasů v tisku. Mezi „českými Kyliánovými dětmi“ jsou mimo jiné zmíněni Václav Kuneš a Nataša Novotná, dlouholetí členové NDT, kteří v současnosti se svým souborem 420PEOPLE zakotvili v Praze.
Autoři knihy využívají všech dostupných materiálů, včetně dosud nepublikovaných dílčích prací i vzpomínek současníků, spolupracovníků a přátel. Máme tedy konečně k dispozici zevrubný pohled na téma Kylián a Česko, které ale ještě není zcela vyčerpané.
Profil kosmopolitního umělce
Za celou publikací je vidět velké množství investované práce a poctivý odborný výzkum. Ilustruje to i obsáhlá faktografická část, která formou příloh poskytuje vyčerpávající soupisy: vedle umělcova kompletního choreografického díla také seznamy nastudování choreografií v České republice, pohostinsky uvedených děl v Československu a Česku, záznamů choregrafií ve fondech Kyliánovy videotéky a v neposlední řadě i výběrovou bibliografii.
Různé břehy jsou výjimečnou publikací, určenou nejen pro příznivce tance. Srovnatelné monografie a původní taneční literatura vůbec u nás vychází velmi zřídka a to samé lze říci i o překladových knihách o tanci. Publikace Institutu umění – Divadelního ústavu poodhaluje českým čtenářům fascinující osobnost a dílo Jiřího Kyliána a i těm zasvěceným přináší nové informace a dobře zpracovaný přehled tvorby kosmopolitního umělce.
Autorka je taneční kritička.
Isabelle Lanzová, Dorota Gremlicová, Elvíra Němečková, Roman Vašek: Různé břehy. Choreograf Jiří Kylián mezi Haagem a Prahou. Institut umění – Divadelní ústav, Praha 2011, 301 stran.