Jednadvacátého prosince prošly mlčky několika mexickými městy desetitisíce maskovaných zapatistů. „Mluvily“ pouze jejich zdvižené pěsti, symbol boje za sociální spravedlnost a práva indiánů.
V posledních prosincových dnech prošlo pěti městy mexického státu Chiapas přes čtyřicet tisíc maskovaných členů a přívrženců Zapatovy armády národního osvobození. V komentářích v tisku převládá přesvědčení, že se jednalo o varovný signál pro nastoupivší kabinet prezidenta Enriqua Peñi Nieta, s jehož slavnostní prezidentskou přísahou 1. prosince bylo spojeno krvavé potlačení občanského protestního hnutí, známého jako YoSoy132.
Jak píše Hermann Bellinghausen na stranách španělskojazyčného magazínu La Jornada, 21. prosince zapatisté vstoupili do měst Ocosingo, San Cristóbal de Las Casas, Palenque, Altamirano a Las Margaritas. Obsadili jejich centrální náměstí, parky a přes tři hodiny demonstrovali v mlčení, „promlouvali“ pouze vztyčenými levicemi zaťatými v pěst, symbolizujícími jejich boj za sociální spravedlnost a za práva původních obyvatel Mexika. Poté se stáhli zpět do lakadonské džungle.
Datum protestů nebylo vybrané náhodou. Toho dne měl svět podle tzv. mayského kalendáře vstoupit do příští epochy. Jak napsal Tim Russo na portálu Upside Down World, indiáni ze státu Chiapas, kteří jsou potomky Mayů, dali mlčky najevo, že nová éra bude náležet lidem bojujícím za „demokracii, svobodu a spravedlnost“, což je také hlavní sdělení lakonického prohlášení zveřejněného zapatisty.
A náhoda není ani to, že se pochody mlčení časově kryjí s inaugurací vlády reprezentanta Revoluční institucionální strany (PRI). PRI, která po přestávce trvající dvě funkční období znovu získala funkci hlavy státu, zodpovídá za ratifikaci Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA). Ta mimo jiné zhoršila situaci rolníků v Chiapasu, což bylo bezprostřední příčinou povstání zapatistů v lednu roku 1994. Představitelé PRI také léta vodili za nos původní obyvatelstvo Mexika tím, že nerealizovali dohodu ze San Andrés, která měla předejít chudobě a nerovnému přístupu k indiánům, a jež byla podepsána v roce 1996 vedoucími členy Zapatovy armády národního osvobození (EZLN) a představiteli vlády prezidenta Ernesta Zedilla, pocházejícího z PRI.
Tim Russo píše: „Mlčení mělo připomenout právě zvolenému prezidentovi Enriqu Peñovi Nietovi a jeho Revoluční institucionální straně, že události, které zapříčinily manifestaci zapatistů, nejsou o nic méně aktuální než před devatenácti lety: nedostačující zdravotní péče a vzdělání, nevyřešené otázky týkající se bydlení, problémy s vlastnictvím půdy, nedostatek potravin, nerespektování práv původních obyvatel Mexika, nedodržování práv žen a homosexuálů, nerespektování lidské důstojnosti a sociální spravedlnosti.“
Prosincové pochody jsou největší mobilizací indiánů v průběhu půl druhého roku, naposledy v takové míře vystoupili proti násilí, které bylo důsledkem války mexické vlády s drogovými kartely. Znamená tento varovný signál, že podobně jako v roce 1994 může dojít k ozbrojenému povstání?
Zapatisté svým pokojným, neozbrojeným pochodem demonstrovali morální převahu nad vládnoucími elitami i odhodlání – ale zároveň ochotu k mírovému jednání, bez použití násilí. EZLN se dlouhá léta zaměřuje na sociálně-politické kampaně. Buduje alternativní hospodářské, vzdělávací a administrativní struktury, jež se na jedné straně zakládají na principu samosprávy obyvatel Chiapasu, kteří o politických otázkách rozhodují na lidových shromážděních, na straně druhé na soběstačnosti kraje – lokálních manufakturách, obdělávání půdy, družstvech.
To, zda zapatisté přímo vystoupí proti vládě, záleží na reakci prezidenta Peñi Nieta. Když nařídil v den svého prezidentského slibu potlačit demonstrace, uvedl, že jeho tolerance k občanským hnutím má své meze. Pokud ale Peña Nieto nebude trpělivý, rozumný a především nezačne věřit v pravou demokracii, Mexiko může znovu vzplanout.
Z polštiny přeložil Jan Gebrt.
Článek vyšel na stranách Dzienniku opinii (www.krytykapolityczna.pl).