Alibi veřejného projednání

Posuzování vlivů na životní prostředí je odborný proces týkající se záměrů (environmental impact assessment, EIA) a koncepcí (strategic environmental assessment, SEA), jejichž realizace by mohla závažně ohrozit životní prostředí či zdraví obyvatel. Jde o standardní součást evropského práva. Tento proces se skládá z několika fází, do nichž může se svými připomínkami vstupovat veřejnost, především dotčení obyvatelé. Příslušná instituce, ministerstvo životního prostředí (MŽP) nebo krajský úřad, po zveřejnění posudku uspořádá veřejné projednání, a nakonec vydá souhlasné či nesouhlasné stanovisko. České MŽP vydává souhlasná stanoviska i u velmi sporných případů. Naopak nesouhlasná aby člověk pohledal, a to i v případech, kdy dokumentace navrhuje k posouzení jedinou variantu a její dopady na životní prostředí jsou prokazatelné.

V úterý 23. července se konalo historicky jedno z nejdelších veřejných projednání. Rozprava nad záměrem investiční skupiny Penta vybudovat kousek od Prahy mezinárodní Letiště Vodochody pro tři a půl milionu cestujících ročně si vyžádala více než šestnáct hodin a trvala až do půl páté ráno. Pro srovnání: projednání nových bloků Temelína bylo jen asi o hodinu delší, a to bylo navíc tlumočeno.

Hned začátek projednání byl živelný, protože se záhy ukázalo, že ozvučení plechové haly je tristní. Účastníci, kteří špatně rozuměli, začali hlasitě protestovat, dokud nebyly technické problémy uznány a částečně napraveny. Vzniklou propast mezi veřejností na dřevěných lavicích a lidmi za stolem na vyvýšeném pódiu (ministerské úřednice, experti, ředitel Letiště Vodochody) se překonat nepodařilo. Přední státní orgány ochrany zdraví a životního prostředí se neobtěžovaly vyslat na projednání zástupce, zřejmě nemají potřebu ani předstírat zájem. Kraj, obce a obyvatelé naopak téměř jednohlasně vyjadřovali nesouhlas až do unaveného rána.

Veřejnost za mřížemi

Průběh těchto veřejných projednání bývá podobný, protože se podle MŽP osvědčil. Projednání paralelní dráhy letiště v Ruzyni před dvěma lety se konalo ve stejné hale se stejnými problémy s ozvučením, stejnými experty a vrchní ředitelkou MŽP, ochrankou, zazněly i obdobné argumenty. Únorové projednání k větrným elektrárnám, které chce na Moldavě stavět PPF, J&T a Daniel Křetínský, se odehrávalo v nevytopeném sálu, bez tlumočníků, ačkoli šlo o mezistátní proces, který připomínkovala německá strana. Podobně vše probíhalo i v případě Temelína, kde byla veřejnost při vstupu prohledávána ochrankou a nemohla si do sálu vzít ani láhev s vodou. V závěru osmnáctihodinového maratonu na to reagovala Dana Kuchtová slovy: „Uvědomujete si, že my všichni jsme byli kontrolováni, a že jsme tedy občany podezřelými, občany druhého řádu? Uvědomujete si, že tady stojí mezi námi už skoro mříže? Před kým se chráníte? Před námi? Anebo my se máme chránit před vámi?“

Pokud by chtělo MŽP působit dojmem nezávislého arbitra, nemohli by jeho představitelé sedět společně se zástupci investora, sdílet s nimi zákulisí a doslova shlížet na dotčené občany jako na obviněné, kteří jeden po druhém přistupují k mikrofonu a žádají o milost.

Dotčenou veřejnost tvoří v případě Letiště Vodochody desetitisíce lidí žijících v okolí továrního letiště. Území není nedotčené: v Kralupech nad Vltavou je rafinérka, v blízkosti největší ropné zásobníky v ČR, v Řeži jaderný ústav, Panenské Břežany jsou „přeříznuté“ neodhlučněnou dálnicí D8, u letiště se nacházejí dvě staré ekologické zátěže (které stát slíbil odstranit), kolem vede ropovod, nejbližší obce jsou pár set metrů od dráhy. V roce 2010 před volbami politici slibovali, že podpoří občany proti letišti, které není veřejným zájmem. Lidé svůj nesouhlas jednoznačně vyjádřili v desítce místních referend, nesouhlas tlumočili představitelé více než dvou desítek obcí, občanská sdružení či platforma Stop Letišti Vodochody. Politici z vyšších úrovní nepomohli. Dřívější vedení Středočeského kraje s hejtmanem Davidem Rathem proti letišti nevystoupilo. To se změnilo až letos a na veřejném projednání se vedení kraje postavilo na stranu obyvatel.

Investor na piedestalu

Pod desítkami sporných stanovisek vydaných MŽP, jako jsou elektrárna Prunéřov II, silnice R55 přes evropsky chráněnou ptačí oblast, spalovny, továrna Hyundai v Nošovicích, pneumatikárna Nokian Tyres v Lešné nebo větrné elektrárny, je podepsaná vrchní ředitelka sekce technické ochrany životního prostředí Jaroslava Honová. Díky těmto rozhodnutím se opakovaně umísťuje v první desítce ankety Ropák. Letos je nominována za zabránění posouzení jiných variant k dostavbě nových bloků Jaderné elektrárny Temelín a za přehradu Nové Heřmínovy, kde stát nebral ohled na připomínky lidí, kterým hodlá bourat domy, a neposuzoval ani alternativní (a levnější) varianty. Ředitelka je zároveň bývalou komunální zastupitelkou a krajskou zastupitelkou ve Středočeském kraji za ODS.

V podobných případech bývá zajímavé rozkrytí jednotlivých vazeb. Zde máme významného soukromého investora – investiční skupinu Penta, která se státem čile spolupracuje. Letiště Vodochody je akciovou společností, která vznikla v listopadu 2007 po privatizaci zbrojovky Aero Vodochody první Topolánkovou vládou (za 2,9 miliardy). Za Letištěm Vodochody stojí několik akciových společností – Aero Vodochody, Tularosa a nakonec Oakfield. Jediným akcionářem firmy Oakfield je přitom letos založená společnost Vodochody Holdings Limited se sídlem na Kypru. Předsedou dozorčí rady Oakfieldu je Marek Dospiva, jeden z nejbohatších mužů ČR a zakladatel Penty.

Předsedou představenstva a ředitelem Letiště Vodochody je Martin Kačur. Ten ještě mezi roky 2002 a 2005 řídil státní podnik Česká správa letišť (nyní Letiště Ruzyně). Z pozice generálního ředitele jej odvolal ministr Milan Šimonovský za zatajování důležitých informací ministerstvu dopravy a neoprávněné čerpání finančních rezerv. Ve stejné době Penta získala pozemky pro paralelní dráhu letiště v Ruzyni, které stát v roce 2003 odprodal „za hubičku“. Státní firma Letiště Ruzyně pozemky odkoupila v roce 2009. Čistý zisk skupiny Penta z nákupu a prodeje přesáhl tři miliardy korun, ztráta státu z prodeje a odkupu byla ještě vyšší.

Můžeme se jen domnívat, jak skupina Penta daní své aktivity, protože ministerstvo financí tyto údaje nezveřejňuje s odkazem na ochranu informací o majetkových poměrech. Nápovědou může být, že z prodeje pozemků nebyly odvedeny daně ve výši cca 120 milionů korun díky formě převodu – přes akcie společnosti sídlící v daňovém ráji na Kypru.

Vláda Petra Nečase se snažila vyjednat pro zprivatizované Aero Vodochody obchod se zbrojní technikou pro Irák za dvě desítky miliard korun, což by hodnotu společnosti, která je dnes opět na prodej, zásadně zvedlo. Mnohamiliardové zhodnocení dříve továrního letiště Aera závisí na jediném – na rozhodnutí státu, razítku od MŽP a dalších státních orgánů. Stát tím zároveň otevírá dveře konkurenci pro dnes plně nevytíženou státem vlastněnou Ruzyni, která draze nakoupila pozemky pro další rozvoj.

Úspěšnému obchodu tak překáží jen otravní místní obyvatelé, kteří jsou údajně egoističtí, když nechtějí strpět zdravotní rizika (prý v mezích zákona) a znehodnocení majetků, a nerozumějí vyšší politice. Doufejme, že se nenechají znechutit ani zastrašit a budou i nadále upozorňovat na širší souvislosti případu.

Autorka je socioložka.