Verše zbožné i humorné

Období baroka připadá v polském prostředí na sedmnácté století (a počátek století osmnáctého), kdy zemí zmítaly války vnitřní i zahraniční. Stoletá „potopa“ přinesla vedle sílícího vlivu katolické církve (a církevní cenzury) i rozšíření barokní módy – a to i v literatuře. V polské poezii ji předešel geniální literát Jan Kochanowski, který už v období renesance zpopularizoval frašky a trény (čili epigramy a žalozpěvy), žánry typicky barokní.

Zahrada, ale nevypletá, výbor Vlasty Dvořáčkové z tvorby barokních básníků, je z větší části tvořena právě fraškami a trény, doplňují je básně náboženské a politické. Většina zařazených autorů, horlivých katolíků (a ariá­nů), totiž díky nadstandardnímu vzdělání působila ve vysoké politice, což se promítlo i do veršů. Barokní motivy smrti, náboženství, lásky a politiky (utrpení Polska a s ním související polský mesianismus), satira, duchovní svět člověka a hledání víry jsou výborem dobře postiženy. Omezuje se však na lyriku: oblíbená epická poezie a veršovaná dramata mají po jediném zástupci (autobiografické, „psychologické“ žalozpěvy málo známé básnířky Anny Stanisławské a anonymní veršované drama Naříkání chlopů na pány).

Od renesance k baroku

Krásně vypravená kniha, doplněná podrobnými medailony jednotlivých autorů, je uvedena básněmi Mikołaje Sępa Szarzyńského. Szarzyński pro polskou literaturu znovuobjevil sonet. Ve své formálně perfektní tvorbě (sonety, písně) popisuje cestu od útrap a nástrah života k Bohu. Szarzyńského básně jsou barvité, formálně propracované a svědčí o duševním bohatství autora, nicméně si ještě drží určitou jednorozměrnost „poselství“, a proto jsou dobrým příkladem přechodu od renesance k baroku.

„Evropský básník“ Daniel Naborowski, jenž studoval na rozličných evropských univerzitách, působil v diplomatických službách a celý život hodně cestoval a překládal, je v knize reprezentován pouhými třemi básněmi, mezi něž se ovšem vměstnal jeho vlastní objev básnického dopisu (Anně) a velice originální báseň Omnia si perdas famam etc., v níž si v rodném jazyce pohrává s latinským příslovím: „Když jsi pozbyl omnia, už se nezachráníš,/ vůbec nikdo vůbec nic nedal by ti ani…“

Pravděpodobně nejvýznamnějším barokním básníkem je Jan Andrzej Morsztyn. Ten je ostatně českým čtenářům znám ze sólového výboru Divy lásky (Odeon 1983). Všechny Morsztynovy básně z antologie jsou převzaty z této knihy, nicméně nutno konstatovat, že prošly revizí, po níž citelně omládly. Lechtivý humor tohoto „pohotového dvořana“, mistra náznaků a dvojsmyslů, už není omezen jen na frašku jako u autorů starších. Formálně vytříbené básně (mj. sonety) překypují erotickými narážkami, slovními hříčkami, dialogy, hovorovým jazykem, lidovými obraty a bezskrupulózním humorem. Morsztyn zlehčuje dokonce manželství, touhu, samotu, pláč a smrt. Nicméně do knihy byla zařazena i jeho vážnější tvorba.

Zřejmě nejvýznamnějším objevem pro české čtenáře je Wacław Potocki, jemuž je v Zahradě vyhrazen největší prostor. Přestože je Potocki znám jako král polských barokních epiků, jeho jadrné frašky se bezesporu vyrovnají Morsztynovým. Tematicky ale připomínají spíš tvorbu Jana Kochanowského, kterého Potocki v záhlaví jedné z básní cituje. Vyvěrají z každodenního života, pojednávají o „profesích“ – o zlodějíčcích, rolnících, kněžích, sousedech, ale i o lásce, samozřejmě o alkoholu a obžerství, šibalství a nejrůznějších malicherných tahanicích.

Hledat řešení po dobrém

Básně ostatních zařazených autorů jsou dobrým doplněním předchozích humoristů, neboť vedle hrstky drobných frašek přinášejí i poezii vážnou. Sarmatista a vlastenec Wespazjan Kochowski do knihy přispěl fraškami a žalmy; Zbigniew Morsztyn prizmatem hluboce věřícího člověka podává zprávu o válečné době; Krzysztof Opaliński si jakožto opozičník bere na mušku svých satir polská politická rozhodnutí a polskou šlechtu. Podobně vyznívá i anonymní veršovaná dramatická báseň Naříkání chlopů na pány: jde o poměrně rozsáhlý lament několika sousedů nad krutostí a nevděčností pánů, ústící v pozitivní myšlenku, že řešení lze hledat i po dobrém. Knihu uzavírají autobiografické trény s prvky epiky od první polské spisovatelky Anny Stanisławské, tematizující nevděčný úděl ženy na pozadí tří tragických manželství.

Duchovní bohatost a slovní obratnost barokních básníků činí z antologie neocenitelný vzorek polského barokního písemnictví – a to i díky pečlivému výběru, střízlivému rozsahu a citlivé češtině.

Autor je polonista.