eskA2látor 2

Sociolog Jan Keller často hovoří v souvislosti se stavem společnosti o naprosté nesouměřitelnosti. Už se podle něj nejedná o pouhou nerovnost, která je v otevřené společnosti prospěšná. Nůžky mezi bohatými a chudými se příliš rozevřely, tyto vrstvy se už nemohou setkat ani fyzicky, ani obrazně. Mají zcela rozdílné cíle, ambice, aspirace, životní styl. Však už Tomasi di Lampedusa věděl, že: „Kdo žije v horách, nestará se o komáry z nížin, a kdo žije v Egyptě, neshání paraple. Ten první zato se bojí lavin a ten druhý krokodýlů; kdežto nás netrápí ani to, ani ono. Páni mají jiné starosti, které my neznáme.“ Některé předměty denní potřeby stagnují ve svém technickém vývoji, majíce podobu, jež je dost zoufalá, ale naštěstí se týká všech osob napříč majetkovým spektrem. Taková je kupříkladu guma do trenýrek, tepláků, letních sukní a podobných rekvizit, jež má ve svém šatníku snad každý. Gumy se dělí na dva typy: ten, co se praním natahuje a ztrácí pružnost, a ten, co se praním výrazně zkracuje. A dost ku podivu by bylo, pokud by příslušníci horních deseti tisíc používali něco nesouměřitelně jiného a lepšího. Nanejvýš se zbohatlíkovi někdo ze služebnictva opravdu pečlivě stará o to, aby všechny gumy byly přesně takové, jaký je zrovna obvod jeho pasu.