eskA2látor 3

Po příjezdu do Minsku vás na první pohled upoutá absolutní čistota a pořádek. Jestli si na něčem režim Alexandra Lukašenka opravdu zakládá, jsou to pečlivě natřené fasády domů a upravené ulice. Jakmile se někde objeví jen náznak rzi na zábradlí nebo popraskaná omítka, ihned se začne s opravou. Tento pořádek má známou druhou stránku: zakřiknuté tváře obyvatel, kteří se bojí i přejít ulici mimo vyznačený přechod, a opoziční politiky zavřené ve vězení. Pluralitní demokracii se tento stát ani nesnaží předstírat. Bělorusko však rozhodně není zaostalou zemí, kde by lidé neměli co jíst. Ačkoli je trápí hyper­inflace (za chléb zde dáte v obchodě pět tisíc rublů a za pivo v restauraci klidně padesát tisíc), většina lidí má práci a bezdomovci zde v podstatě neexistují. Také počet luxusních aut svištících po osmiproudých silnicích městem vyráží dech. Lukašenkův režim nikdy nepůsobil tak stabilně jako nyní. Možná je to i tím, že nemalé skupině obyvatel výše popsaný koktejl represe a stability jakožto „nutný kompromis“ vyhovuje.