asijská literatura

Murakami, manga, anime, kung­-fu filmy, kaligrafie, čajový obřad… Zhruba takové asociace se nám v rychlosti vybaví při snaze popsat kulturu východní Asie. V Ádvojce se ale snažíme stereotypy rozvracet. Přítomné číslo se zaměřuje zejména na korejskou, čínskou a japonskou literaturu. Jeho rozpětí sahá od starobylého smrtícího rituálu přes historický román a populární čtivo až po nacionalistický komiks. Pavel Kořínek píše nejen o českých edicích současné dálněvýchodní literatury, ale i o textech o Japonsku, které vznikají na Západě a které si s touto zemí příliš nevědí rady. A čínský spisovatel Jen Lien­-Kche v rozhovoru s překladatelkou Zuzanou Li nemluví jen o hladu a vůni tučného masa, ale rovněž o tom, že „za posledních třicet let úplně zmizel smysl i prostor pro jakékoliv ideály“. Pozornost věnujte rozhovoru s výtvarníkem Dominikem Langem a také komentáři k fackování básníků: „Nechuť zaplétat se s něčím, s čím nemám pranic společného a co by za normálních okolností nestálo snad ani za řeč, se zdá být jediným možným a zdravým postojem,“ píše Lukáš Rychetský a dodává: „Zítra bude zase všechno při starém.“ Toto sdělení bohužel neplatí pro úvahy Naomi Kleinové o klimatických změnách a těžko může fungovat jako odpověď na aktuální otázku: Je Země v prdeli? Možná tam brzy bude, ale ještě předtím se uvidíme 15. 12. v pražském klubu HooDoo na festivalu KontrA2punkt.