Zatímco před pár lety bylo nemyslitelné platit za zboží něčím jiným než tradiční měnou, dnes můžete pomocí internetové, softwarem produkované měny Bitcoin koupit třeba i zakázané látky nebo drahé kovy. Měna je anonymní, decentralizovaná, nezávislá na bankách i státu.
O zavedení anonymních e-peněz v reálné ekonomice se pokoušeli mnozí a většina neuspěla. Zlom nastal v roce 2008, kdy pseudonym Satoshi Nakamoto publikoval na kryptografickém mailinglistu algoritmus pro plně distribuovanou elektronickou měnu. Bitcoin spatřil světlo světa a dopadl na půdu čerstvě zúrodněnou bankovními aférami souvisejícími s celosvětovou finanční krizí. V lednu 2009 byl uveřejněn i funkční software určený k domácí „těžbě“ měny. Základní vlastností Bitcoinů je absence jakékoliv centralizace – síť pracuje v režimu peer-to-peer, kde jsou si všechny uzly rovny a vzájemně komunikují a spolupracují. Policisté ani právníci tedy nemohou určit centrum, na které by zaměřili své zbraně. Postihnout lze jednotlivé uživatele, systém jako celek ale zastavit prakticky nelze.
Pizza a drogy
Úplné decentralizace systému bylo dosaženo za cenu zveřejňování všech transakcí. Bitcoiny samotné jsou jen pomocnou jednotkou, podstatou systému je řetězec transakcí, do něhož díky vzájemné kontrole mezi uzly nelze jednostranně zasáhnout. Padělání je tedy prakticky vyloučeno – na rozdíl od obyčejných krádeží a podvodů, neboť, stejně jako v případě fyzických bankovek, nelze zrušit provedenou platbu a přimět peníze, aby se vrátily z podvodníkovy kapsy zpět. Množství oběživa musí odpovídat velikosti ekonomiky. Bitcoin řeší problém takzvaným těžením: k vyrobení mince z ničeho je nutno provést v rámci uzlu sítě jistou výpočetně velmi náročnou operaci, sofistikovanými algoritmy je přitom omezena rychlost tvorby elektronických mincí na fixní počet za hodinu. Poslední mince z celkového maxima asi 21 milionů má být vytěžena roku 2140. Množství oběživa je tedy přirozeně omezené, žádná vláda ani banka nemůže Bitcoiny, na rozdíl od běžné měny, svévolně tisknout.
Samotná měna je víceméně k ničemu, není-li ji za co vyměnit. Ve svých počátcích byl Bitcoin spíše hračkou několika nadšenců – první transakcí v reálném světě byl nákup pizzy v hodnotě deseti tisíc mincí, při kterém programátor z Floridy poslal tehdy ještě víceméně bezcenné peníze dobrovolníkovi v Anglii, který ze své karty zaplatil dvě pizzy a jejich doručení. Následoval massachusettský farmář prodávající vlněné ponožky. Bitcoiny začali postupně přijímat další obchodníci i instituce, objevily se směnárny zprostředkující jejich nákup a prodej za mainstreamové měny a začal se ustanovovat tržní směnný kurs. První půlrok od dubna 2010, kdy obchodování začalo, se kurs držel kolem 14 centů za Bitcoin. Vzrůstající popularita a omezená nabídka začala hnát cenu nahoru: nárůst následoval například po zprávě o používání Bitcoinů mezi on-line drogovými dealery, a to až na 27 dolarů za Bitcoin. Cena za dvě pizzy tedy přerostla čtvrt milionu dolarů. Stejně prudce rostly i superpočítače sloužící jako „těžní stanice“. Wikileaks, FreeNet a další instituce začaly v Bitcoinech přijímat dotace. Bitcoiny šlo zaplatit i v některých restauracích a online obchodech. Příkladem je Silk Road, kde lze zakoupit nejrůznější psychoaktivní substance, nebo různá kasina či pokerové herny. Nemalou výhodou jsou i prakticky okamžité mezinárodní transakce bez poplatků bankám.
Pseudonymita
Pak přišlo vystřízlivění. Slabinou systému se ukázaly peněženky, v nichž jsou Bitcoiny uloženy – na počítačích i na k tomu účelu zřizovaných serverech. Mnohé servery byly napadeny, objevili se počítačoví červi napadající i samotné počítače koncových uživatelů a buďto přímo vykrádající peněženky, nebo využívající cizí výpočetní kapacitu ke své těžbě. Napadení serveru Mt.Gox, největší směnárny, bylo další ranou. Bitcoin ztratil svou poněkud nadnesenou pověst a jeho kurs postupně klesal. Situace se ale nakonec uklidnila. Důvěra v alternativní měnu opět roste, o čemž svědčí její současný, relativně stabilně vypadající kurs, již přes měsíc se pohybující okolo 13 dolarů, i množství rozličných obchodníků přijímajících Bitcoiny. S rozvojem smartphonů se objevují i aplikace pro pohodlné placení v lokálním styku, například v restauracích či drobných obchodech. Časté je placení za elektronické služby, ale lze též nakupovat fyzické komodity – cukrovinky, drahé kovy, drogy, gramodesky, kytary.
Podceňovanou vlastností Bitcoinu je jeho pseudonymita, nikoliv anonymita. Všechny transakce jsou veřejně čitelné, vazby mezi peněženkami lze dosledovat. Neexistuje sice přímé spojení peněženky s fyzickou identitou majitele, při jejím opakovaném používání na více místech se ale může podařit majitele ztotožnit. Možností je často vytvářet peněženky nové a divoce přesouvat fondy nebo využívat služeb anonymizérů.
V tomto okamžiku je Bitcoin nejpoužívanější digitální měnou, životaschopně vypadající alternativou plně mimo kontrolu vlád a bankéřů a s robustními antiinflačními mechanismy. Samotná síť nevykazuje závažné zranitelnosti, ty postihují spíše jednotlivé uzly a dá se proti nim bránit běžnými metodami počítačové bezpečnosti a decentralizací – nemít všechny prachy v jedné šrajtofli a zbytečně neriskovat (obchodník může být podvodník, banka může být vytunelována, peněženku může sežrat chyba disku). Bitcoin, hotovost, zlato i banky mají prostě svá specifická rizika a závislosti, své specifické výhody a aplikace. Je třeba si uvědomovat jejich potenciál i jejich limity a používat je příslušným způsobem.
Autor je hacker.