Roman Rops se ve svých nových verších snaží přelézt elektrický plot poezie. Jako obvykle směšuje intimní polohu s politikou, médii a společenskými tenzemi. „Mrdat jsem tě začal již/ při obecné rozpravě/ upřímný projev paní předsedkyně// noční hlasování/ o důvěře vládě pak znamenalo/ přirozené vyvrcholení dnešního večera“.
Zastřelen na útěku
tak určitě
jde o nepopulární kroky
které se vždycky nebudou někomu líbit ale
bude je muset dělat každý kdo přijde na naše
místo
protože jsou
potřebné a nutné
tak určitě
je naprosto legitimní že
v demokratické společnosti může kterákoliv
skupina
kterýkoliv jedinec svobodně vyjádřit svůj
nesouhlas
například tady pan bývalý
by si jistě nyní přál být někde docela jinde
mimo naši pravomoc
proč ne
má na to plné právo
nevidím na tom nic špatného nebo
protisystémového
je to přirozená věc
určitě
jsme svobodní lidé ve svobodné zemi
všichni máme právo vyjadřovat svůj nesouhlas
svobodně hájit
svobodu svobody
přelézt elektrický plot
ale chlapci
už mají nabito
Roman Rops se zasloužil o svobodu a demokracii
mrdat jsem tě začal již
při obecné rozpravě
upřímný projev paní předsedkyně
noční hlasování
o důvěře vládě pak znamenalo
přirozené vyvrcholení dnešního večera
vážené paní kolegyně vážení páni kolegové
pro návrh
zatleskejte si vydržím
dlouho a za svítání
ti budu předčítat
své básně
Krev & pot – a brzy
kdo v mládí nezáviděl Německu Hitlera nemá
srdce
kdo mu ho závidí dodnes nemá rozum
kdo v mládí neonanoval nemá srdce
kdo onanuje dodnes nemá rozum
kdo nepsal v mládí do Mladé fronty nemá
rozum
kdo do ní píše DNES má rozum
kdo nebyl zamlada makléřem nemá srdce
kdo nemá rozum není jím dodnes
kdo nebyl v mládí milicionářem nemá srdce
kdo není milionářem dnes nestal
se studentským vůdcem a nemá
nárok
kdo neměl rozum ten neměl rozum
kdo ho nemá dodnes nemá srdce
kdo má rozum nejí a nemá
nemá prostě a nedá
Bezdomovci za lidská práva
tento čtvrtek
si pro jeho elegantní vůni
dokážeme představit jako důstojného
kandidáta na post presidenta
republiky
Poesie jako žena jako rotoped
usedám na rotoped
vždycky když už nemůžu
ráno a večer
mučím se
na něm abych zapomněl všecko co
mě mučí
šlapat a šlapat a šlapat
poesie jako rotoped
rotoped jako žena
dobrou noc sladké sny
Škoda lásky, která padne vedle
„Druhá světová válka byla vyhrána jen napůl“
neviditelnypes.cz, 9. 5. 2012
a dokonce i ty němci (s malým od 1945)
na konci války
prchali na západ
aby se stihli dostat do spojeneckýho zajetí
s teplou vodou a žvejkačkama
a rusáci je ještě devátýho května
bombardovali!
bombardovali na našem území!
ještě v první den míru zabíjeli!
byly to sice německý bomby ale shazovali je
rusáci! to se ví
s malým na věčný časy
který nás přijeli zabrat ukrást nám
vlast a hodinky
vždyť před hrůzama gulagu prchali
i esesmani
neměli za války střílet do vzduchu
teprve v devadesátých letech
se o tom mohlo začít mluvit
že druhá světová je tak nějak napůl
prohraná
Institut imeni Džordža Orvela
musíme napravit
všechny křivdy napáchané
v této zemi od roku 1945
bábo
máme totiž šanci
která
se už nebude
opakovat
to je poslání naší nové neziskové
které a
to je třeba zdůraznit
je třeba vysvětlit každému bezdomovci
třeba jednotlivě však nás je na to dost
otevíráme zlatou bránu!
má snad někdo ještě nějaké dotazy?
Roman Rops-Tůma (nar. 1985 v Třebíči) je muž, běloch, 25 až 40 let, inteligentní, heterosexuál; se zálibou v hlasité hudbě, zbraních a počítačových hrách. Jeho knihu À la thèse vydalo v roce 2013 Nakladatelství Petr Štengl. Sousedé se shodují, že je spíše tichý chlapec, který slušně zdraví, a nikdo by do něj nic neřekl.