Historie indiánského kmene Siouxů a jeho pohnutých osudů není tak známá, jak bychom se mohli domnívat – rozhodně ne ta novodobá. A ani boj Oglalů o jejich posvátná místa v Black Hills není zatím u konce. Stále totiž naráží na těžařské zájmy.
Druhá světová válka skončila svržením atomových bomb, svět vstoupil do nukleárního věku a jaderná energie se začala využívat k výrobě elektřiny. To vedlo ke zvýšení těžby uranu, potažmo jeho ceny. Přestože řada obyvatel Spojených států ke svému relativně nákladnému a dlouhodobě neudržitelnému životnímu stylu jadernou energii využívá, existují ovšem i ti, kdo kvůli „nezamýšleným“ následkům a externalitám, vyplývajícím z těžby uranových rud, trpí. Týká se to především domorodých obyvatel.
Těžba v obilnici světa
Těžba uranu ve státech Jižní Dakota, Wyoming, Montana a Severní Dakota byla zahájena v polovině šedesátých let minulého století. Ekonomika těchto států v té době závisela především na zemědělství. To se dramaticky změnilo, když se začalo s masivní těžbou uranu, kterou prováděly jak obří těžební korporace, tak drobní rančeři. Těžilo se na soukromé i veřejné půdě, která byla v tomto regionu dosud využívána zejména pro pěstování obilnin – oblast zahrnující čtyři zmíněné státy byla dříve hrdě nazývána „obilnicí světa“.
Těžba nebezpečné suroviny se negativně podepsala na kvalitě půdy tamních indiánů, kteří patří k Velkému národu Siouxů, konkrétně ke kmeni Oglalů. Dobývání uranu se nezastavilo ani na posvátném území Black Hills, které Oglalové považují za střed jejich duchovního světa.
Díky nezávislému výzkumu se podařilo zjistit, že ve všech zmíněných státech se v současnosti nachází na tři tisíce opuštěných, avšak nevyčištěných uranových dolů. Voda z potoků a říček v oblasti, kde se tyto opuštěné doly nalézají, odtéká do řeky Missouri a ta se nakonec vlévá do řeky Mississippi. Výzkum dále prokázal, že vody řeky Missouri uranový odpad skutečně obsahují. Navzdory tomu, že o existenci opuštěných uranových dolů věděly zodpovědné orgány a instituce, například Lesní služba Spojených států nebo Agentura pro ochranu životního prostředí Spojených států, teprve po opakovaných apelech veřejnosti byla v roce 2006 zpracována studie, která se zabývala negativními dopady na životní prostředí, jež představuje uranový odpad z jednoho vybraného dolu. Díky této studii byly zahájeny práce na jeho vyčištění. Snaha ale vyšla naprázdno, protože těžební společnost, která byla pověřena touto prací, byla nucena vyhlásit bankrot. Zmíněná studie navíc hodnotila rizika, která představuje jeden konkrétní důl, ale nijak neanalyzovala škodu na přírodě, kterou způsobují všechny opuštěné uranové doly.
Radioaktivní polutanty z uranových dolů pronikly až několik set metrů hluboko do země a znečistily podzemní rezervoáry vody. Přesto jsou se souhlasem vládních orgánů ve Wyomingu a Jižní Dakotě kvůli uranové rudě vyvrtávány další stovky průzkumných jam. Těžba uranu jde ruku v ruce s masivní těžbou uhlí a způsobuje nenapravitelné škody na půdě, kterou Oglalové, kteří zde tvoří většinu obyvatelstva, považují za posvátnou. Dnes je ale spíše nebezpečná. Lidé žijící v oblasti zamořené radioaktivním odpadem trpí podle údajů Indiánské zdravotní služby největší četností rakoviny plic v celých Spojených státech. Ačkoli byly Centrum pro kontrolu nemocí a Světová zdravotnická organizace pověřeny zjistit plný rozsah zhoubných onemocnění u tamních obyvatel, nenašel se k provedení příslušných studií potřebný vzorek populace.
Úroky z bezpráví
Letos na jaře se zástupci siouxského kmene Oglalů obývajícího jihozápadní část Jižní Dakoty snažili s využitím federálních úmluv a mezinárodních dohod protestovat proti existenci dalšího uranového dolu, který má být vyvrtán v západní části Jižní Dakoty. Prezident kmene Bryan Brewer po federální vládě požaduje ochranu před „akutní hrozbou kontaminace a nenapravitelnou újmou“, jimž jejich území čelí. Aby mohl být uranový důl vyvrtán, musí být schválen federální Agenturou pro ochranu životního prostředí a dalšími kompetentními orgány. Oglalové se odvolávají na Deklaraci práv původních obyvatel, vypracovanou OSN, již podepsal americký prezident Barack Obama. Zástupci kmene ale také připomínají úmluvy pocházející z poloviny 19. století. Vyvrtání uranového dolu by znečistilo vodu a znesvětilo jejich půdu.
Je třeba připomenout, že Oglalové se svými požadavky dříve už uspěli, když v osmdesátých letech na základě rozhodnutí nižšího soudu získali odškodné ve výši 17,5 milionu dolarů za území, jež jim v roce 1877 zabavila americká vláda. Kromě toho mají nárok na úroky za sto tři let trvající boj o navrácení své půdy. Výsledná částka činí 106 milionů dolarů. Oglalové však peníze tvrdošíjně odmítají a trvají na tom, že Black Hills nejsou na prodej.
Autor je publicista a překladatel.