české nebe

Název tématu měl původně znít Šéfkuchaři českého humanismu a měl odkazovat na všechny ty velké a moudré postavy, které fungují jako šiřitelé kýčovitého dobra, instantních životních pravd, laskavého humoru a z jejichž díla se vždy dá vybrat vhodný citát do památníčku. Giganti ducha zůstali, ale humanismus se nám nějak vytratil. Nakonec jsme pro název sáhli do díla největšího Čecha Járy Cimrmana, takže je předem jasné, že to celé bude dost špinavá práce. Pusťme se do toho. V esejistice poloboha bohemistických ústavů F. X. Šaldy se podle Martina Pokorného „pozoruhodně slučují zdánlivé protiklady stylistické patologie, totiž morbidní rigidita a delirium tremens“. Antonín Tesař se zaměřuje na „svatou trojici menzelovských slastí“ a konstatuje, že „film, to je žena, pivo a vepřové“. O simulaci velkých příběhů píše Kamil Činátl, který se věnuje dvěma oživovatelům monumentální historie: Zdeňku Mahlerovi a Václavu Cílkovi. A protože nesmějí chybět ani novodobí mučedníci, analyzuje Jaroslav Pinkas palachovský mýtus. Mučivé, ale současně perverzně slastné odlehčení přináší esejistická koláž Miloslava Cecka, který se ponořil do bažiny pamětí, rozhovorů a pravopisných cvičení a vylovil několik typicky českých perel. Nakonec radostná zpráva: soubor vybraných stripů Hovory z rezidence Schlechtfreund, které znáte z poslední strany Ádvojky, se stal druhou nejkrásnější knihou roku 2013. Gratulujeme panu Hermannovi i Jožkovi, kteří nás provázejí už desátý rok.