eskA2látor 3

Je v dnešní době hnědé uhlí cennější než mnohasetleté obce, kulturní krajina či vztah lidí k místu? Přírodní bohatství v podobě zásob hnědého uhlí v lužickém regionu na pomezí Polska a Německa láká těžební giganty (konkrétně švédskou společnost Vattenfall nebo polskou PGE). „Špinavé“ uhlí má být spáleno v ultramoderních továrnách splňujících náročné ekologické limity. Elektrárenské společnosti se tváří štědře, slibují daně, nadstandardní náhrady, rekultivaci území, budování infrastruktury, nová pracovní místa, energetickou soběstačnost. Ta se v Polsku a Německu zvlášť počítá – nezávislost na ruském plynu a na výkyvech v dodávkách energie z obnovitelných zdrojů. Přesto se místní lidé nevzdávají a bojují za své domovy. 23. srpna odpor obcí podpořilo v rámci akce Spolu proti dolu přes sedm a půl tisíce lidí, kteří utvořili osm kilometrů dlouhý lidský řetěz z německé obce Kerkwitz do Grabice v Polsku. Ani česká výprava se v řetězu neztratila, také díky zástupcům z Horního Jiřetína – městečka v severních Čechách, které i se zámkem Jezeří musí podle plánů společnosti Czech Coal nezbytně ustoupit rypadlům, podobně jako mnoho obcí na polsko­německém pomezí. Čechy mohlo potěšit, že veřejnoprávní televize natočila na místě krátký šot. V neklidné současnosti ale pozornosti diváků patrně unikl.