můj se mnou div neprotahoval fajfku, kdepak vyluxovat, uložit šaty, utřít botu, stoupnout k pračce nebo vysypat popelník, kouřil, sotva otevřel oči, spal s láhví, káva nezmizela ze stolu, neuměla jsem nakoupit, ustlat, uvařit, kluk vyrůstal špinavý a stačily dvě díry, vyhrožoval rozvodem, skákal z okna, hrál chcípáka, šílel, já byla otrok; jak ho necháš zvyknout, dostane rohy a udělá z tebe popelářku, pak si začne s jinou! Teď nekouří, nepije, kávu podávám sama. Ukázala bych mu nebe, kdyby neřekl, kam jde, kdy přijde, rodina není kurník! Chtít na procházku, když hrála Sparta? Tos měla vidět? Do lázní jezdila jen banda, služebná pro tři byl přepych, kadeřnici do domu si braly jen coury, kdepak společnost, koncert, auto nebo prsten, nedej slůvkem na dobu a pitomosti charakteru, my jsme to zavinily? Nosils květiny, nos peníze! Mohlas být jinde než nájemnicí v činžáku. Máš nový svetr, ne?
Báseň vybral Petr Borkovec