soumrak demokracie

Dramatický název tohoto čísla je poměrně banálním konstatováním stavu dnešního světa. Jak se dozvíme například z článku Jany Vargovčíkové, souvisí tento stav především se ztrátou důvěry k tradičním politickým stranám. To je dáno situací, jež byla popsána jako „demokracie publika“: lid formálně volí své zástupce, avšak jeho přístup k moci a vliv na ni je asi takový jako vliv diváků v hledišti velkého divadla na dění na scéně. Z politiky se pak stává profesionálně inscenované představení, které toho má s demokracií pramálo společného. Voliči v důsledku přestávají respektovat emancipační ideály, které bývaly s demokracií tradičně spojovány, a leckdy inklinují k vládě pevné ruky a omezování svobod. Jak došlo k tomu, že se veřejnost odvrátila od levice a my se ocitli v paradoxní situaci, kdy se zdá, že by „vláda lidu“ měla být chráněna právě před lidem? O tom ve svém eseji píše z historické perspektivy autor tématu Matěj Metelec. Zajímavá je také role takzvaného big data miningu, tedy masivního shromažďování dat o voličích, v dnešní politické praxi. Z internetu, který měl být prostorem svobody a nástrojem větší informovanosti, se tak stává prostředek populismu a politického marketingu… Ano, současný stav je neutěšený a fungování zastupitelské demokracie je čím dále méně přesvědčivé. Zároveň se však nezdá, že by současné alternativy nabízely něco jiného než autoritativní pravicové populismy, jejichž hrozba v posledních letech citelně vzrůstá, anebo utopie, jejichž realizace je ovšem v nedohlednu.