Máma mi říká: běž na vojenskou správu, promluv si s jejich velitelem. Možná, že tě vezmou na vojnu. Vojna z tebe udělá člověka. Protože takhle už to dál nejde: ženské, drogy, všechny tyhle vaše mládežnické barbituráty – všechno má své meze! Seber se, synáčku, a běž na vojenskou správu.
Ale já jí říkám – co je? Jakápak vojenská správa, mami? My už přeci dávno s nikým neválčíme, a vůbec, nejsme členem NATO. Dyť se podívej na našeho ministra obrany: celá naše obrana vypadá takhle. Naše obrana je horší než obrana Chelsea. Zkrátka, mami, mě z toho vynech, já nikam nejdu.
Ale máma říká: synku, už jsem stará, brzy umřu, kdo se o tebe postará, o takovýho debila? Vojna z tebe aspoň udělá muže. Jen se podívej: v bytě je potřeba leccos opravit, všechno lepidlo jsi vyčichal, doprdele práce! Není ani čím přilepit tapety. Tak se seber, synku, běž na vojenskou správu.
Proč – říká mi – proč tam nechceš zajít? Proč si nepromluvíš s jejich velitelem? Jak proč? Jak proč? Mami, jak se vůbec můžeš takhle ptát? Prostě proto, že jsem debil! Rozumíš tomu, co říkám: debil! Debila ti do armády nikdo nevezme, ani do tý naší, ukrajinský.
Co bych dělal, kdybych se náhodou dal k ženistům? Vykopával bych nášlapné miny, schovával bych si je pod postel a v noci bych poslouchal, jak rozbuška pouští kořeny, jako kdyby to byla cibule.
Báseň v překladu Alexeje Sevruka vybral Ondřej Buddeus