Obdivuji neustálou práci pelikánů. Jejich nízké lety nad hladinou moře, houpání na místě, a náhle střemhlav pro vyhlédnutou rybu, běl vyšplíchnutí. A tak od šesti ráno. Kdepak výhledy, kdepak modrý oceán, palmy a obzor. (Tam, když je odliv, podobné vzdáleným lodím ukazují se skály a planou barvami žluti, nachu a purpuru.) Nepřibližuj se k pravdě. Žij představou neviditelných postav, které bydlí nad sluncem, volné, lhostejné k hladu a nutnosti.
Báseň v překladu Václava Buriana (1959–2014) vybral Petr Borkovec